Editorial: Katastrofa a diktátor

Dnešnímu číslu z pochopitelných důvodů dominují dvě témata – japonská katastrofa a konflikt v Libyi. Kolegové Jiří Sobota a Martin Uhlíř připravili Téma o událostech v zemi vycházejícího slunce. Věnují se zejména rizikům spojeným s poškozením jaderných elektráren, ale také tomu, jaký mají podobné katastrofy dopad na ekonomiku a chod společnosti. Japonsko je v tomto ohledu zcela výjimečná země a to nejen díky tomu, že je na přírodní pohromy zvyklá.

 V souvislosti s jadernými elektrárnami nelze nezmínit překvapení nad tím, jak rychle řada českých odborníků a politiků přispěchala s prohlášením, že se nic vážného neděje. Jen málokdo z nich přitom disponoval relevantními informacemi a bylo cítit, že je spíše přání otcem myšlenky. Mají pravdu, že se teď nemá reagovat hystericky, to však platí i pro stoupence jaderné energie. Pochybnosti totiž nejsou vždy znakem slabosti, ale naopak racionálního jednání.

 Pokud jde o Libyi, tak tam je situace podobně nepřehledná a vývoj obdobně nejistý. OSN se konečně odhodlala k ochraně civilistů, ale učinila tak v době, kdy Kaddáfí získal kontrolu nad téměř celou zemí. A když dosáhl svého, tak rychle prohlásil, že také chce mír a zastavuje své bojové akce. K tématu více v článku Jiřího Soboty, Silvie Lauder a v komentáři Jiřího Soboty.

 Je ale stále zřejmější, že nastal čas na debatu o změně pravomocí mezinárodních institucí. Konfliktů přibývá a jsou často tak rychlé, že než zasednou diplomaté, už je dobojováno. O proměně OSN se mluví dlouho, zatím však není síla, která by ji prosadila. Jsou totiž země, které z nemohoucnosti těží. Lze čekat ochranu lidských práv kdekoli na světě, když rozhodnutí může zabránit Čína nebo Rusko? Tedy státy, které jsou v okupaci svobodných zemí mistry?

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery