V České republice se v různé podobě hovoří o přímé volbě prezidenta již déle než 20 let. Tato operace bude náročnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nebude stačit změnit v ústavě mechanismus nominace a volby, ale bude třeba zasáhnout do pravomocí prezidenta a dalších orgánů. Nečeká nás jednoduchý chirurgický řez, ale spíše transplantace.
Začněme však popořadě, tedy od nominace a volby.
Nerovnost podmínek
Má-li být prezident volen přímo, je třeba, aby byla procedura co nejvíce otevřená a demokratická. Je dobře, že došlo ke shodě na systému, který umožní zvolit prezidenta jasně rozpoznatelnou nadpoloviční většinou platně odevzdaných hlasů.
Zatím částečně otevřenou otázkou je, kdo bude moci kandidáty nominovat. V tuto chvíli se hovoří o 20 poslancích, 10 senátorech nebo 50 tisících oprávněných voličů. Tedy o systému privilegujícím zákonodárce. To je ale jen jeden z jeho nedostatků, a to ten menší. Počet 50 tisíc podporovatelů je pro Českou republiku příliš vysoký.
Sousední Polsko, přibližně čtyřikrát lidnatější země, požaduje pouze 100 tisíc podporovatelů. Petici na svou podporu ale musí předložit každý kandidát. Není tedy rozdíl mezi tím, kdo nominuje, a každý kandidát má stejné startovní podmínky.
Tento způsob by byl vhodnější i pro nás. Už proto, že vyjednavači politických stran by byli nyní zdrženlivější při stanovení podpory, kterou bude muset …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
