Za Věrou Jirousovou

Naposledy jsem ji potkal na únorové vernisáži Eriky Bornové. Svým typickým nakřáplým hlasem tu malíři Tomášovi Císařovskému vyprávěla, že je ten Vráťa Brabenec tedy pěkný pohádkář, když o ní ve své nedávno vydané knížce píše, jak mu byla v sedmasedmdesátém za svědka na svatbě, jak se pak s Brabencovou ženou opili, šli spát k nim domů, a jak potom Brabencova maminka ráno nevěřícně koukala, když vyšel z ložnice se dvěma ženskýma. No že to tedy vlastně tak nějak bylo, ale trochu jinak. S Císařovským jsme jí na to říkali, že by měla taky napsat své paměti, to by jistě byla zajímavá korekce k lecčemus. A že by bylo nejlepší, kdyby to byl nějaký velký básnický epos, básně, to jsou její parketa. Namítla, že teď nestíhá, že má i v důchodu spoustu práce, ale že třeba jednou časem.

Pár dnů nato Věra Jirousová dostala těžkou mrtvici, které minulou neděli ráno podlehla. Bylo jí teprve sedmašedesát let. Byla to největší nejmenší česká kunsthistorička. Postavou malá, doslova drobná, leč duchem dosahující až kamsi k nedohlédnutí.

Očarovaná undergroundem

Přesně v den, kdy s rodinou oslavovala své čtvrté narozeniny, se moci chopili komunisté. Nechali ji vystudovat dějiny umění, záhy ale následoval jeden střet za druhým: Jirousovou (rozenou Vařilovou) očaroval český underground. Stala se tajemnicí Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, účastnila se…