O zlých Vietnamcích

Vietnamec napadl sekáčkem dva muže. Rodinný domek Vietnamec osázel konopím. Vietnamec s mačetou běhal po střeše domu. Vietnamec schovával pervitin i v trenkách. To je jen zlomek z novinových titulků posledních měsíců, v nichž autoři neopomněli zdůraznit národnost podezřelého, obviněného či odsouzeného pachatele. Zejména v souvislosti s nárůstem počtu odhalených velkopěstíren marihuany policie a média bez zábran mluví o vietnamských výrobcích a dealerech drog. Četba černé kroniky novin tak dnes stále více připomíná špatný sen z poloviny 90. let.

Připomeňme, že právě tehdy patřilo k běžné praxi u každé zlodějiny či rvačky uvádět pachatelovu národnost – pokud byla romská. Šlo o nebezpečný zlozvyk, zbytečně posilující stereotypní většinové mínění, že Romové jsou v první řadě kriminálníci. V zahraničních médiích debata o etice proběhla již dříve a výsledkem bylo vytvoření novinářských pravidel. Stručně řečeno – uvádění rasy nebo etnického původu v médiích má smysl, je-li pachatel hledaný (může pomoct pátrání), anebo pokud tato informace nějak souvisí se zločinem (rasový útok). Jinak jde o nepřípadné posilování předsudků.

Zprávy o tom, že recidivista romského původu ukradl důchodkyni peněženku, už naštěstí čteme v novinách málo. Vietnamských zabijáků nebo výrobců drog ale přibývá. Dalo by se namítnout, že jde o jiný případ, protože většina Vietnamců nejsou čeští občané, a zveřejněna je tedy státní příslušnost, což je obvyklé i v západních médiích.…