Když lidský život visí na nitce, pak je tato nitka stupnicí jeho hodnot,“ napsal literární kritik Josef Vohryzek v recenzi na sbírku povídek Démanty noci Arnošta Lustiga. Měl tím na mysli, že život Lustigových literárních hrdinů visí na nitce neustále, že se ocitají v nejtěžších mezních situacích a všechny je v sobě shrnuje jediné slovo – holocaust. Lustig o tomto zločinu svědčil svými knihami, rozhovory i svým pohnutým životem. Předminulou sobotu 26. února zemřel.
A od té doby mě to straší
Když si člověk prohlíží fotografie Arnošta Lustiga, všimne si brzy zvláštní věci. Ať je na nich zachycen s některými z jeho přátel, slavných nebo i neznámých lidí, často je familiárně drží kolem ramen. Jeho typické oslovení „ty bejku“, kterým zahajoval hovor a dotyčnému začal tykat, zlidovělo už i mezi nečtenáři jeho knih. Plebejská upřímnost, až žoviální „neomalenost“, kterými si uměl rychle každého získat, souvisely s jeho silným sociálním cítěním a – pokud na to člověk přistoupil – tvořily jeho osobní šarm. Přesto jeho život i dílo skrývá kromě hodnot i rozpory, o nichž by se nemělo mlčet, protože dotvářejí bohatší a pravdivější celek jeho osudu: „Jsem spisovatel a mou povinností je říkat pravdu, i když je nepříjemná i pro mě,“ řekl Arnošt Lustig v knižním rozhovoru Tachles, Lustig, který s ním vedl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
