Dopisy

DRAHÉ TEPLO DOMOVA, POPLATKY ZA ENERGIE? NULA
RESPEKT 9/2011

Jako stavař, který pracuje v oboru 29 let, mám určité pochybnosti ohledně zateplování bytových domů. Praxe je taková, že se lepidlem nalepí na fasádu polystyrenové desky, ale vůbec se neřeší, jak bude dům „dýchat“ neboli propouštět konstrukcí páry. Zpočátku se při montáži měly dělat provětrávací kanálky, ale ty by snižovaly efekt zateplení, tak se nerealizují.

Nedávno mi kolega vykládal, že dostal zajímavou zakázku – instalovat na panelový dům, který je již delší dobu zateplen polystyrenem, markýzu (stříšku proti dešťové vodě) nad vchod do domu. Museli demontovat několik polystyrenových obkladů, aby mohli uchytit konstrukci k fasádě, a pod nimi vesele rostla vrstva plísně. Je to logické – páry se zarazí o polystyren, tam kondenzují a vzniká plíseň. Zajímal by mne, jaká je dlouhodobá prognóza tohoto zateplení.

Jan Řezníček, Brno

Téma je opravdu zralé na širší debatu. Je zde plno mýtů, polopravd, kontroverzí a dezinformací. Rozpory mezi architekty jsou velice zajímavé, stejně jako fakt, že laická veřejnost v ČR má často lepší informace o problematice než někteří renomovaní architekti (sic!). Naprosto paradoxní situace z tohoto hlediska je například na Fakultě architektury ČVUT, kde absolventi nemají téměř žádné dovednosti, které budou potřebovat pro návrhy staveb s vlastnostmi požadovanými zmíněnou směrnicí EPBD, u veřejných staveb dokonce už od roku 2018! Dalším z témat je úplná absence veřejného sektoru v zadávání tohoto typu staveb, tlak velkých dodavatelů na používání zastaralých či nevhodných technologií, absurdní situace z hlediska některých norem, které jdou proti trendu vývoje, atd.

Ještě bych upřesnil počty pasivních domů v Rakousku, jsou vyšší než uvedených 1000 domů. Podle mých informací bylo v roce 2008 v Rakousku 4000 domů v pasivním standardu. To je proti Česku mnohonásobně víc – až na čestné výjimky jsou v Česku zadavateli těchto staveb výlučně malí investoři rodinných domků. Jemně řečeno, ujíždí nám vlak a za chvíli už neuvidíme ani červená světla za nádražím!

Ing. arch. Martin
Augustin, Ph.D., Fakulta
architektury ČVUT

Podle nové směrnice budou po roce 2020 všichni v zimě nosit vaťák. Je to superúsporné. Absurdní? Asi stejně jako předepisovat „nulové“ domy. Je totiž úplně jedno, jestli dům průběžně spotřebovává nějaké množství energie, nebo do něj tu energii vložím dopředu ve formě investice. Porovnejme si „malý domek o 150 m2“ z hlavního článku: stavební náklady běžně izolovaného domu budou cca 4 miliony korun. Na dosažení pasivního standardu vynaložím navíc minimálně 10% (spíše 15 - 30%), tedy 400 000 korun. Ročně ušetřím na topení 25 000,o nákladech na řízené větrání taktně pomlčím. Proinvestovaných 400 000 korun mám zpátky v kapse (jsem na 0) za 16 let, zdvojnásobí se mi za krásných 32 let. Kdybych peníze uložil s úrokem 7,2%, zdvojnásobí se mi za 10 let.

Pokud to vezmu přes kilowatty: Každá vydělaná koruna představuje ekvivalentní jednotku energie, průměrně spotřebované českou ekonomikou. Podle ukazatele energetické náročnosti spotřebuji na vydělání 400 000 korun zhruba 840 kg ropy nebo 352 GJ tepla. Ve svém „malém domku“ tak spotřebuji úpravou na pasivní standart teplo minimálně na 9 let dopředu. Zákon zachování energie platí i ve stavebnictví.

Jestli tomu pořád nechcete věřit, zajeďte do And za peruánským Indiánem a zkuste mu vysvětlit, že máte doma v zimě v létě 22°C, tuny technických zařízení a žijete báječně ekologicky. Mimochodem bydlení v rodinném domě je asi stejně ekologické jako používat Hummer coby městské auto. Pasivní rodinný dům, to je Hummer přestavěný na plyn.

Úředníci v Bruselu zatím nevědí, že pasivní dům je překonaná minulost. Pokud hledáte směr dalšího vývoje, jsou to domy aktivní, které umí energii chytat, když ji potřebují, a zároveň odrážet, když je jí moc. větrají se přirozeně, nepotřebují klimatizaci. Lidi se v nich cítí dobře a kupodivu též dobře vypadají. Jen se nedají tak snadno vměstnat do kolonek ve formuláři.

Pro zaryté zastánce pasivních domů mám takový příklad: bydlím ve sto let starém kamenném domě. Mám původní špaletová okna, protože izolují stejně dobře jako n-komorové plasťáky. Topím truhlářským odpadem. Když to zjednoduším, mám náklady na topení 0, ekologickou zátěž 0. (Izolovat nebudu, udělal to kamarád a teď musí topit i v létě.) Pochopí to i peruánský Inka.

Pana Guntera Nussbaum - Sekoru nelituju, protože ho jeho hi-tech experiment jistě dobře živí. Lituju ty, co mu sednou na lep. Takže: po roce 2020 se podle nové směrnice smí stavět jen domy kamenné, sto let staré, biomasou vytápěné…

Martin Kloda
architekt

DŮCHODY A NÁVOD PRO AMATÉRY
RESPEKT 9/2011

Pan Macháček v komentáři o důchodové reformě v reakci na spekulace o osudu naspořené penze po úmrtí důchodce píše: „Proč vláda nekontruje tím, že jasně řekne, že v průběžném systému (PAYG) se nedědí vůbec nic?“

Tento „kontr“ je zavádějící. Je přece ohlašováno, že v rámci reformy vzniknou individuální účty, tedy žádná jedna velká hromada jako v průběžném systému, takže je nanejvýš logické, že co si kdo sám naspoří, to by pak sám měl mít – a když si dovolí umřít moc rychle, zbytek jeho individuálních úspor by se měl dědit.

Představa, že si důchodce za život naspoří třeba 500 000 Kč (v dnešních cenách), rozhodne se pro doživotní výplatu důchodu, měsíc po odchodu do penze zemře a pozůstalí neuvidí ani halíř, je děsivá. A zatím nikdo z politiků nebyl schopen říct (kromě alternativ s rentou a pozůstalostním důchodem, ale to jsou jen dvě možnosti ze tří), zda a jak bude zajištěno, aby úspory v takovém případě neskončily ve chřtánu životní pojišťovny. Možná by pak bylo pro budoucího důchodce vhodnější investovat ony statisíce do kvalitnějšího vzdělání svých dětí, které mu pak ve stáří k důchodu přilepší z vlastní kapsy – a když umře, zůstane dobrý výdělek v rodině.

Tomáš Mosler, Bohutín