Ucho bere

Procházkova filmová povídka zdařile ožívá na jevišti

Nejspíš to vyplývá z povahy média: zatímco exempláře knih se vždy rovnou ničily, filmy, u nichž nebylo žádoucí šíření, stačilo zavřít do trezoru. V roce 1970 do tohoto „ocelového fondu“ československé kinematografie přibyl snímek scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni Ucho. Když se o dvacet let později uskutečnilo jeho první veřejné promítání, byl to šok. Ovšem porevoluční měsíce byly na podobné události až příliš bohaté, jedna zastiňovala druhou. Čerstvá divadelní adaptace Ucha, již v lednu uvedlo brněnské HaDivadlo, tento filmový unikát připomíná a na jevišti zdařile oživuje.

Nová Bohdalka

Scénář Ucha napsal

Jan Procházka

během jednoho měsíce bezprostředně po ruské okupaci v roce 1968. Reformní komunista, který byl ze strany vyloučen v roce 1967, se během 60. let vypracoval na jednu z nejvýraznějších scenáristických osobností našeho filmu (např. Ať žije republika, Kočár do Vídně). Filmová povídka Ucho jeho dílo dovršuje heroickým – a že jsme v Čechách – i tragickým způsobem. Jde o Procházkův majstrštyk: sevřený, promyšlený scénář, v němž skvěle graduje napětí, psychologické drama postavené na přirozených dialozích a zároveň politický thriller – takové snímky se u nás nikdy…