Chtěl jsem tu žít

Není to důležité. Těmito slovy novopečený šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Pernes vysvětluje, proč ve svém ředitelském projektu zamlčel své studium na Večerní škole marxismu-leninismu i v odborné komisi ČSSD, ačkoli svoji kandidaturu postavil na co nejprůhlednějším mapování historie a odpolitizování úřadu. Podle všeho si ale Pernes s tímhle vysvětlením nevystačí. Někteří členové rady ústavu totiž zvažují, že tento týden znovu otevřou jeho zvolení.

Proč jste své členství ve VUML zatajil?

Nic jsem nezatajil, protože se mě na to nikdo neptal. Zaprvé jsem to do přihlášky nenapsal proto, že po mě Rada ÚSTR chtěla strukturovaný odborný životopis, kam tento údaj nepatří. Zadruhé, i kdyby chtěla vylíčení nějakých mých politických aktivit, tak bych tam údaj o VUML zcela jistě nenapsal také, protože by mě to nenapadlo. Za důležité ve svém životě pokládám jiné věci, například účast v ilegálních aktivitách Československé straně lidové nebo vyšetřování Státní bezpečností.

Studium na VUML obnášelo učit se totalitní propagandu, veřejně ji přeříkávat a lhát o svém pravém přesvědčení a názorech. Na tohle se dá tak lehce zapomenout?
Chtěl bych zdůraznit, že není pravda, že bych to zapíral. Na to nikdo nepřišel, to nikdo neodhalil. Dělal jsem rozhovor pro Lidové noviny, ve kterém se mě zeptali, zda jsem chodil do VUML, a na to jsem otevřeně řekl, že ano. Vyšlo to na povrch tak, že jsem to na sebe řekl sám. Z mého pohledu totiž jde o nedůležitou věc. To, že jsem chodil na VUML a učil se věcem, kterým jsem nevěřil, považuji za charakteristický rys každodenního života v totalitní společnosti. Nemyslím, že jsem tím komunistický režim nějak podporoval, to byste mi mohl také vyčítat, že jsem platil daně nebo jsem sloužil v armádě.

Vám někdo řekl, že když na VUML nepůjdete, tak přijdete o post ředitele muzea, kde jste v té době pracoval?
To si nepamatuji, to už je dvacet let. To fakt nevím.

Proč podle vás komunisté tolik trvali na dodržování rituálů, při kterých bylo nutné lhát, jako bylo chození na VUML, na 1. máje, učení se oslavných písní na režim, členství v KSČ?
Jednak asi proto, aby lidi nějak kompromitovali. Chtěli nás otrávit, docílit, abychom rezignovali na vše. Jistě si mysleli, že něco do sebe z té propagandy nasákneme. Nepochybně tím chtěli ovlivnit smýšlení společnosti a podepřít tak legitimitu svého režimu, to v každém případě. Současně to ale dělali tak hloupě, že mohli přesvědčit málokoho, tedy mě rozhodně ne. Začal jsem tam chodit v roce 1988, ale už v roce 1989 jsem zakládal ve Slavkově Občanské fórum a stal se jeho mluvčím.

Kde a podle čeho jste si stanovil hranici, které rituály jsou a které už nejsou bezvýznamné?
Nestát se členem KSČ a nespolupracovat se Státní bezpečností. To pro mě byly nepřijatelné věci. Hranicí pro mě bylo neubližovat lidem. Tím, že jsem chodil na VUML, jsem nikomu neubližoval. Byl jsem normální člověk, který si nechtěl s tím režimem zadat. Členství ve VUML jsem nepovažoval za zadání si s režimem. Ani v nejmenším a myslím si to dodneška.

Činnost ústavu se podle vás nemůže omezit jen na bádání po komunistických agentech, současně ale komunistické rituály jako VUML a 1. máj nepovažujete za důležité. Co je pro vás na totalitní minulosti určující, co na ní chcete studovat?
To, že se budeme dál věnovat problematice agentů a StB považuji za dané. Zdůrazňuji však, že se budeme zabývat id olšími aspekty komunistické minulosti. Například běžným životem v totalitní společnosti, kam zařazuji i VUML, prvomájové průvody, chození na veřejné stranické schůze, kádrovou politiku atd.

I přesto, že na vaše chození na VUML nahlížíte jako na nedůležitou věc?
Historickou analýzu výše zmíněných rituálů pokládám za důležitou pro poznání každodenního života totalitní společnosti.

Jak chcete veřejnost přesvědčit, že pod vámi bude úřad odkrývat a nezávisle analyzovat komplikovanou historii, když ho vede člověk, který si nepříjemné věci z totality nepřipouští, nepamatuje si je nebo je vytěsňuje?
Nedělám ani jedno. Jak jste přišel na to, že si něco vytěsňuji nebo nepřipouštím? Budu se snažit, aby práce ústavu byla co nejotevřenější. Ten mechanismus se bude muset ovšem vytvořit.

Podobně jako chození na VUML jste ve své ředitelské kandidatuře neuvedl, že jste docházel na historickou komisi ČSSD. Zároveň jste ale volební radu přesvědčoval tím, že když vás zvolí, budete garantovat politickou nezávislost úřadu. Mlčení o vašem spojení s jednou z partají nepovažujete za vědomé skrývání důležitých informací?
Už několik let jsem se práce té komise nezúčastňoval a děkuji, že jste mě to připomněl, samozřejmě to členství formálně, nebo oficiálně ukončím. Protože fakticky já se na práci té komise nepodílím, já jsem tam byl na jedné nebo dvou schůzích a nepřesvědčilo mě to o tom, že by mě to mohlo něco přinést, tak jsem tam přestal docházet.

V souvislosti se zatajováním důležitých informací z vašeho životopisu bude zřejmě tento týden rada ústavu mluvit o vašem případném nejmenování. Uvažoval jste sám o rezignaci?
Ne, o tom neuvažuji.