Debata

VÝCHOVA NOVINÁŘŮ V ČECHÁCH
RESPEKT 5/2010

Děkuji za zajímavý článek o studiu žurnalistiky v Praze. Když jsem ho četla, napadaly mě paralely s mým studiem psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde jsem promovala v roce 2005. Shrnula bych je jedním slovem jako „zoufalé“. Studium spočívalo v biflování historických učebnic, zejména skript, která napsali sami profesoři a docenti, z nichž některá pocházela z 50. let. Po vzniku Fakulty sociálních studií MU se tam přesunula většina schopných vyučujících. Ti, kteří „zbyli“ na FF MU, byli ponejvíce ti starší, kteří nechtěli nic měnit, a ti méně schopní, kterým absence těch schopnějších dala možnost vyniknout.
Měla jsem možnost porovnat výuku na FF a FSS. Zatímco na FF na nás v jednotlivých předmětech nebyly kladeny téměř žádné nároky v průběhu semestru, na FSS jsme četli a připravovali se z hodiny na hodinu. Hodiny na FSS byli zajímavé, spjaté s trendy posledních deseti let v oboru. Na FF jsme téměř nikdy nečerpali z cizojazyčné literatury, jelikož se jaksi předpokládalo, že jiné jazyky neumíme.
Za asi největší tragédii považuji naprostou absenci praxe. Za své pětileté studium jsem viděla pouze jednoho „pacienta“. Když jsem začala pracovat v praxi jako psychoterapeutka, připadala jsem si jako Alenka v říši divů a nechápala jsem, jak je možné, že jsme se na fakultě neučili ani okrajově o zásadních tématech, jako jsou křížová intervence, plánování léčby, vedení terapeutického rozhovoru apod.
Magdalena Krejčová, t. č. Nový Zéland

Zcela pomíjíte poměrně důležitou část celé problematiky – tedy ekonomickou situaci vysokých škol, která má na obsah výuky silný vliv. Nechci to brát jako výmluvu, celou univerzitou prostupuje určitý stupeň korupce a řada peněz, například z fondů a grantů, zůstává nevyužitá. Ale z grantu novinářská esa nezaplatíte.
No a pak tu máme několik faktických nedostatků. Není pravda, že se nepřednáší Spiegel aféra, sama ji mám v poznámkách k předmětu Dějiny a současnost masových médií. Časopis Fleš kopíruje přední české deníky, ale podstatné není ani tak denní pobíhání v terénu, telefonování a zpravování o daných událostech. Podstatný je seminář, který následuje, kde se dopodrobna rozebírá, jakým stylem dané noviny píšou. I já uznávám, že pražská žurnalistika má své problémy a je nutné je řešit. Z vašeho textu mám však dojem, že si jen někdo vyřizuje osobní účty, protože z těch reálných problémů jste, podle mě, dobře nepopsal ani jeden.
Tereza Nejedlá, Praha

Vašim článkom ste dokonale vystihli aj pomery, ktoré panujú na bratislavskej katedre žurnalistiky Filozofickej fakulty Univerzity Komenského. Sám som tam študoval žurnalistiku, a problémy boly obdobné, o akých píšete vo vašom článku. Aj prístup k drilovaniu a zbytočnému memorovaniu dejín žurnalistiky bol rovnaký a takmer som kvôli dejinám „vyletel“ z celého štúdia, lebo som dokonale neovládal francúzsku a nemeckú žurnalistiku (rozumej, nedokázal som presne odpovedať, kto vydával ktorý titul v roku XY).
Juraj Kois, Praha

Na pražské žurnalistice učím jako externistka jediný předmět (tvůrčí dílny – tisk). Váš text vytýká škole, že adepti novinařiny skoro nepíšou, a pokud vůbec, nejde o skutečnou reportérskou nebo zpravodajskou práci, ale o opisování z internetu a z novin.
Dále uvádíte, že učitelé nemají na posuzování struktury a logiky textu čas nebo to neumějí. Takové paušální tvrzení mě mrzí, protože v mém semináři studenti píšou zprávu, velký publicistický rozhovor, recenzi, reportáž plus fejeton. Všechny texty pocházejí „z terénu“, zdařilé publikujeme v novinách nebo na internetu. Samozřejmou součástí je podrobný rozbor každého jednotlivého kousku, stojí to dost času a úsilí, ale dělám to ráda, protože mám se studenty dobré zkušenosti – jsou dychtiví a mívají neotřelé nápady. Píšete, že na žurnalistice působí lidé bez praktické novinářské zkušenosti. Ta moje je třicetiletá (rozhlas, Lidové noviny, Přítomnost), to by snad mohlo stačit.
Libuše Koubská, Praha