Anketa: Moskva podepsala novou vojenskou doktrínu, kde si vyhrazuje právo použít jaderné zbraně jako první.

ALEXANDR VONDRA

senátor

Takové rozhodnutí neznamená vůbec nic. Jsou to jen plané řeči. Výhrůžka použití jaderných zbraní jako první by mohla nahánět hrůzu v případě fundamentalistických ajatolláhů nebo nějakých nepříčetných šílenců, pokud by takovou zbraň měli. V případě civilizovaných zemí – a Rusko mezi ně přes všechny výhrady počítám – je rétorika jaderných doktrín spíš jakýmsi verbálním ukazováním svalů. Takže pokud jde o Rusko, musí nás zneklidňovat jejich invaze v Gruzii, vojenská provokativní cvičení na polských hranicích, používání energetických surovin k politickému nátlaku a další reálné problémy. Ale virtuální rétorika jejich jaderné doktríny mě tolik nevzrušuje.

VLADIMIR VEDRASHKO

ruský novinář žijící v Praze

Rusko jako přirozený dědic Sovětského svazu pokračuje ve stejných tradicích politické demagogie a válečné rétoriky. A tento postoj ohrožuje především samotné Rusko. Historie už ukázala, že cena, kterou Rusko zaplatilo za svou účast ve válečných konfliktech, byla velmi bolestná. Nová ruská vojenská doktrína znovu potvrzuje, že jsme svědky další etapy závodů ve zbrojení. Historická zkušenost přitom nabízí příklad toho, jaký bude výsledek. Rusko se snaží zastrašit ostatní země a uchovává si svůj zbrojní potenciál, a tím se dostává do slepé uličky.

VOLKER WEICHSEL

redaktor německého časopisu Osteuropa

V čem je ruská strategie nová? V ničem. Sovětský svaz v roce 1982 prohlásil, že používat atomové zbraně jako první nebude. Toto prohlášení však Rusko vzalo zpátky už v roce 1993. Co je na tom zvláštního? Nic. V tom se ruská strategie totiž vůbec neliší od strategií USA či Velké Británie. Z pěti uznávaných atomových velmocí se práva prvního použití vzdala jenom Čína. O co se u nové ruské strategie tedy jedná? O bombu zamlžovací. Rusko nesníží práh atomové války, ale jen zvýší tremolo své odstrašující písničky. A zřejmě to zafunguje: český tisk prezentuje atomové rakety. Sdělení zní: Rusko je velmoc. O tom, že tato země zoufale uvízla v slepé uličce autoritativní modernizace, ani slovo.

MARTIN POVEJŠIL

stálý představitel ČR při NATO v Bruselu

Pozornost, která je této pasáži textu nové vojenské doktríny věnována, je třeba vnímat v kontextu jednání mezi Ruskem a USA o snížení počtu strategických jaderných zbraní a debaty o globálním nukleárním odzbrojení. Předchozí ruská vojenská doktrína (2000) hovoří o nasazení jaderných zbraní v situacích „kritických pro národní bezpečnost“. Je tedy zřejmé, že v této oblasti nedošlo k výraznějšímu snížení prahu pro jejich nasazení. Celý proces vzniku textu navíc probíhal v tajnosti a žádná výměna názorů s partnery neproběhla, a to i přesto, že Rusové v něm charakterizují NATO jako bezpečnostní riziko. Proto je opět namístě otázka, nakolik to Rusko s deklarovanou vůlí spolupracovat s NATO myslí vážně.