Překvapení v kauze Bursík

Skandál kolem prolomení těžebních limitu ještě nekončí

Zásadní odhalení, které mělo zlomit vaz bývalému vicepremiérovi Topolánkovy vlády, se nečekaně zkomplikovalo. Ačkoliv důkazy proti Martinu Bursíkovi, že měl severočeským těžařům pomáhat s prolomením uhelných limitů stále nejsou na stole, překvapení rozhodně není vyloučené. Boj o limity se totiž může nečekaně obrátit proti Fischerově vládě.

Nikdy nic nikomu

Na první pohled to vypadalo jasně. Podle Lidových novin prý Bursík před deseti lety pomáhal těžařům z Mostecké uhelné – dnes Czech Coal – za jeden a půl milionu korun prosazovat prolomení těžebních limitů a tím pádem i další devastaci severočeské krajiny a bourání tamních obcí stojících v cestě k uhelným ložiskům. Tedy přesný opak toho, na čem Bursík od začátku stavěl svoji politickou kariéru a získával body voličů. Kdyby se podezření potvrdilo, znamenalo by to jeho okamžitý konec v politice.

Lidové noviny svůj výbušný materiál od začátku opřely o dva důkazy. Jednak o tvrzení lobbisty Czech Coalu Jana Dobrovského, že to Bursík skutečně dělal („Mrzí mě, že se k naší práci nehlásí, bylo to velmi kvalitní. Radil nám v projektu vysídlení Horního Jiřetína a Černic, aby nedošlo k podobné situaci jako při vysídlení Libkovic,“ prohlásil Dobrovský v LN). A jednak o smlouvy, které Bursík uzavřel s těžaři a které vše měly dosvědčovat.
O co Dobrovský své obvinění opírá (protože v daném kontextu to bylo obvinění, pro Bursíka a jeho další politickou kariéru dokonce „smrtonosné“), autoři článku hlouběji nezjišťovali a zpětně se o důvodech proč odmítají bavit. Podle informací Respektu jim vyjádření Dobrovského přeposlal výkonný ředitel LN Dalibor Balšínek s tím, ať o Bursíkovi napíší kritický článek.

„Nevidím důvod vysvětlovat, jak pracujeme,“ odpovídá ředitel LN Balšínek na otázku, zda by mohl blíže popsat okolnosti vzniku článku. Podobně reaguje i Jan Dobrovský na dotaz, jakými důkazy podepírá své tvrzení o Bursíkově práci na prolomení limitů. „Nic nebudeme nikomu dokazovat,“ píše Dobrovský v množném čísle SMS zprávou ze zahraničí. Počítá tedy s tím, že je v tom případě možné brát jeho slova jako pokus o „komerční“ politickou skandalizaci? „Vy mi kladete tendenční otázky, ze kterých je cítit nepřátelství,“ reaguje Dobrovský.

V Bursíkově případě je každopádně od začátku klíčová role Lidových novin, které podle všeho vědomě přijaly roli lobbistického nosiče. Proč novináři více nezkoumali relevantnost Dobrovského tvrzení? „Z vašich otázek je zřejmé, že v naší profesi teprve začínáte,“ píše v e-mailové odpovědi Dalibor Balšínek (který odmítl na toto téma osobní rozhovor). „Doufám, že chápete marnost vašich otázek.“ Odpovědi by přitom byly hodně důležité. Minimálně k rozptýlení obav, že se tu někteří novináři aktivně zapojují do politických skandalizací, místo aby spíš analyzovali a popisovali realitu.

Uhelná válka: Czech Coal versus ČEZ
Sám Bursík označuje obvinění těžařů za „diskreditační kampaň“, aktuálně prý motivovanou jako protiúder za jeho nedávný poslanecký projev, ve kterém nařkl Fischerovu vládu z „podlehnutí lobbismu, které naznačuje korupční jednání vlády“ (poslanec kabinet viní, že jde těžařům ve věci prolomení limitů na ruku). Jediné, na čem se tak dnes politik a zástupci těžařů shodnou, je fakt tříleté spolupráce, za kterou Bursík dostal od Czech Coalu honorář ve výši půldruhého milionu. V tom, co přesně bylo obsahem práce, se ale už obě strany výrazně rozcházejí.

Ze tří třístránkových smluv, které Bursík s těžaři podepsal, to jednoznačně vyčíst nelze. Na jejich hlavičce bez bližšího upřesnění stojí, že se týkají „ekonomického a organizačního poradenství“, a to zejména v oblastech „moderní uhelné technologie, environmentálních aspektů těžby a public relations“. Většinu rad prý Bursík poskytoval těžařům ústně, nejsou tedy o nich k dispozici písemné záznamy.

„O prolomení limitů jsme se vůbec nebavili,“ říká Bursík. „Radil jsem jim, jak rekultivovat oblasti postižené těžbou nebo jaké moderní technologie by se daly využít při zvažované stavbě elektrárny, kterou chtěli rozbít monopol ČEZ v téhle oblasti.“ V současné chvíli tak proti sobě stojí dvě tvrzení – těžařů a Bursíka. Na rozdíl od těžařů Bursík svoje angažmá vysvětluje, zatímco zástupci Czech Coal se o důkazech potvrzujících Bursíkovu vinu odmítají bavit. Bursíkovi hraje do karet i to, že není k dispozici jasný motiv, proč by měl prolomení limitů pomáhat.

Celá devadesátá léta, a to i ve funkci ministra životního prostředí v úřednické vládě, Bursík odmítal prolomení těžebních limitů. Vystupoval tak i ve volební kampani v roce 2006 a choval se stejně i ve funkci ministra životního prostředí v Topolánkově kabinetu. Vše říkal veřejně, takže kdyby zároveň dělal pro těžaře opak, dobrovolně by se tím vystavoval velké vydíratelnosti. Mohl mít sice zájem přivydělat si milion a půl, což nejsou malé peníze, jenže v té době podle svých slov disponoval majetkem ve čtyřicetinásobné ceně, a neměl tedy prý zapotřebí kvůli zlomku této hodnoty obětovat svoji politickou budoucnost.

Naopak těžaři motiv pro diskreditaci Bursíka mít mohli. Prolomením limitů by Czech Coal získal přístup k 750 milionům tun uhlí, dnes může jen ke čtyřiceti. Tím by se výrazně zvýšila hodnota firmy, podle některých analýz ze současných osmadvaceti miliard až dvojnásobně. V Topolánkově vládě Bursík těžařům coby její vicepremiér možnost prolomení limitů zablokoval a přesně o to samé se nyní snaží i v případě Fischerova kabinetu, byť jen omezeným vlivem uplatňovaným z pozice vrcholného politika Strany zelených, která do kabinetu nominovala své dva ministry.

Czech Coal se tak každopádně i dnes kvůli Bursíkovi dostává vzhledem k tvrdé bitvě na energetickém trhu do složité situace. Energetický gigant ČEZ se už delší dobu snaží přes prostředníky jeho pozici oslabit. Například nákupem elektráren, což by Czech Coal postupně odstřihlo od možnosti prodávat uhlí (ČEZ totiž navíc vlastní Severočeské doly) a ohrozilo by jeho zisky. Zároveň se spekuluje, že vlastníci Czech Coalu uvažují i z těchto důvodů o prodeji firmy, například právě do rukou ČEZ. Kdyby měli přístup k většímu množství uhlí, prodej by se jim více vyplatil.

Tím, že Bursík hlasitě vystupuje proti prolomení limitů, dlouhodobě vlastníkům Czech Coalu zužuje možnost prosadit jejich zájem. Klíčová otázka nicméně je, zda Fischerův kabinet skutečně podléhá lobby těžařů, jak tvrdí Bursík, nebo ne, jak tvrdí premiér.

Je tu snad něco, co není?
Obvinění, že podléhá tlakům „uhelné lobby“, čelil premiér Fischer hned od svého nástupu. Novinové komentáře v této souvislosti za hlavní indicii udávaly blízké přátelství premiérova hlavního poradce Vladimíra Mlynáře s Janem Dobrovským. Důkaz, že Mlynář u premiéra nebo ve vládě prosazuje zájmy Czech Coalu, nicméně nikdo nikdy nepředložil a všichni tři muži to vždy popírali. „Ne,“ říká Vladimír Mlynář i dnes na otázku, zda někdy lobboval u premiéra za zájmy svého přítele Dobrovského.

Jisté nicméně je, že právě současná Fischerova vláda udělala během svého krátkého devítiměsíčního působení více kroků směrem k průlomu limitů než před tím Topolánkova vláda za tři roky. Na většinu z nich poukázal právě Bursík ve své sněmovní řeči. „Rostoucí nebezpečí prolomení limitů jsem se předtím snažil několikrát otevřít, ale nevzbudilo to větší zájem,“ odpovídá Bursík na otázku, proč vládu nařkl z korupce, když pro to nepředložil usvědčující důkaz a zda tedy neměl pořádně vážit svá slova. „Bylo to z mé strany zatažení za záchrannou brzdu, aby ten proces dál nepokračoval.“

„Procesem přibližování“ má Bursík na mysli vládní „ne“ tzv. hornímu zákonu, který těžařům v budoucnu ztěžuje přístup k místům, kde se dnes nesmí těžit (například ruší jejich předkupní právo na tyto lukrativní státní pozemky). Kabinet se k němu na návrh ministra průmyslu Vladimíra Tošovského postavil negativně s odůvodněním, že by mohl odporovat připravované aktualizaci energetické koncepce ministerstva průmyslu. Materiál sice ještě není hotový, ministr průmyslu Tošovský už ale dal opakovaně najevo, že do něj bude prosazovat požadavek na prolomení limitů a je tak tudíž proti ztíženému přístupu těžařů k takto nově odkrytým ložiskům.

Pokusné balonky opakovaně vypouští i sám premiér Fischer. „Je nutno někdy navrhovat i taková opatření, se kterými ne vždy všichni vysloví souhlas,“ napsal loni v květnu Fischer starostovi Litvínova Danielu Volákovi v reakci na zamítavý postoj města právě k chystané energetické koncepci (kdyby se limity prolomily, rypadla se zastaví kousek od hranic Litvínova). V podstatě totožný dopis pak Fischer starostovi Volákovi poslal před dvěma týdny.

„Já se nebudu dostávat do situace, kdy se tady budu obhajovat z něčeho, co tady není,“ odpověděl minulý týden Respektu emotivním hlasem Fischer na tiskové konferenci na dotaz, jakými argumenty by podepřel svou tezi, že on a jeho kabinet nevycházejí vstříc zájmům těžařů. Někteří ministři jsou otevřenější. „Limity neprolomíme,“ říká ministr vnitra Martin Pecina. „Uskutečňují se ale kroky, které nás k tomu přibližují.“