Rok nula - jak vypadal počátek dějin l.p. 1990

S odstupem dvaceti let se rok 1990 jeví jako první samostatná kapitola české postkomunistické historie. Vznikly tehdy základní demokratické instituce a padla zásadní politická a ekonomická rozhodnutí. Zcela se proměnil rovněž mediální svět, kdy monotónní šeď komunismu vystřídala nejen kakofonie obrovského množství novinových a časopiseckých titulů, ale také západní bulvár a pornografie. Přes to všechno se v roce 1990 jako by nic nestalo. Dál běží osmá pětiletka, stojí se fronty na potraviny, lidé chodí pracovat do týchž státních podniků, které (v drtivé většině) vedou stejní lidé. Právě toto napětí mezi očekáváním a pocitem, „že se nic nezměnilo“, vytváří charakteristické netrpělivé ovzduší dynamického roku 1990.

Česká politika vstupuje do nového roku v době, kdy první revoluční vlna již opadla. Miroslav Štěpán, odpovědný za policejní zásah na Národní třídě, již týden sedí ve vězení. Václav Havel je krátce před Silvestrem zvolen prezidentem Československé socialistické republiky a jeho poradci se prohánějí na koloběžkách chodbami Pražského hradu. Federální vládu vede Marián Čalfa, jediný člen bývalého komunistického vedení, kterému se díky jeho loajalitě a užitečnosti podaří úspěšná transformace do nových politických poměrů. Složení federální vlády reflektuje nový poměr sil, kdy většina křesel připadá Občanskému fóru, Veřejnosti proti násilí a bývalým stranám Národní fronty, zatímco Komunistická strana…