V minských kinech běží s velkou reklamou film Masakr. Předtím něco nepředstavitelného – běloruský horor. A jako by to nestačilo – děj se odehrává v průběhu jednoho z protiruských povstání v 19. století. Předchozí film stejného režiséra v Bělorusku zakázali. A teď ho pozvala Lukašenkova filmová studia a na natáčení dostal dva miliony dolarů.
Bělorusko se za posledních patnáct let změnilo. Bez ohledu na diktaturu, anebo – jak říkají někteří – díky ní. Ekonomika rostla dvakrát rychleji než na sousední Ukrajině. Je to čínský či spíše singapurský model. Alexandr Lukašenko je přesvědčen, že nejvíc odpovídá běloruské mentalitě. Ne všichni s ním souhlasí.
Za diktatury vyrostla paralelní společnost. Vzkvétá rocková hudba, samizdat, diskusní kluby. Prezident se snaží na té vlně svézt a ukrást opozici donedávna burcující heslo Za svobodu!. „V zemi zavedeme zásadu: Dovolené je vše, co není přímo zakázáno,“ píše ve svém programu.
Prezidentovy sliby
Na cestě ke čtvrtému volebnímu období Lukašenko slibuje ekonomiku „first“ a přibližování se k evropským standardům. Good bye, Sovětský svaz! Program si klade populistické, ale realistické úkoly. „Bělorusko by se mělo dostat mezi prvních padesát zemí světa s nejvyšším indexem rozvoje lidského potenciálu,“ píše.
Posílit národ a zbohatnout – to jsou dva…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
