Editorial: Zbytečně silná slova

Česko má za sebou další stávku a protesty odborářů, tentokrát ze státní správy. Akce se evidentně příliš nepodařila, protože nebyla hojná účast a ani demonstrace nevypadaly přesvědčivě. Už několikrát jsme napsali, že vláda škrtat musí. Argumenty a chování odborářů také nezní příliš přesvědčivě, a tak je snadné je odmítnout. S horlivostí poučování lidí, kteří berou deset tisíc korun a bojí se ještě nižších příjmů, by se ale mělo také šetřit. Někdy to zní až urážlivě.

Státní zaměstnanci mají na své emoce nárok. Zavládl totiž mezi nimi chaos, jestli se všem automaticky sníží platy o deset procent, či zda to bude na jejich šéfech, aby našli cestu, jak finanční zatížení rozložit. Ve vysvětlování má vláda ještě poměrně velký dluh a měla by si uvědomovat, že razantní slova mířená na odbory (byť třeba oprávněná), vnímají zaměstnanci jako útok na sebe. A přitom oni nic špatného neudělali, mnohdy pobírají naprosto směšné platy, se kterými je umění vyjít.

Politici, ekonomové, ale i novináři také neskáčou nadšením, když mají přijmout snížení svých platů. I oni pak mnohdy reagují emotivně, ačkoli ještě včera obhajovali to, že se má šetřit všude. Jinými slovy, trocha empatie by neškodila.

A nyní ještě k Respektu. Kolega Petr Třešňák vyhrál první, a dokonce i druhou cenu (hodnotily se články bez jmen autorů, takže porota nevěděla, že jde v obou případech o Petrovu práci) národního kola evropské soutěže článků, které se věnují tématu chudoby či sociálnímu vyloučení. Takže mu gratulujeme.

Závěrem dovolte, abych vás upozornil už nyní na příští dvojčíslo Respektu, kde najdete několik desítek stran Literární přílohy navíc. Povídky pro nás tentokrát napsali mimo jiné Lubomír Martínek, Jiří Kratochvil či Stanislav Komárek. Dále Ivan Wernisch vybral básně, které jej v poslední době zaujaly. K přečtení tu ale budou i eseje či rozhovor s Vladimírem Papouškem.

To vše nad rámec rozsahu klasického čísla, kde pro vás chystáme už tradičně na konci roku profily lidí, kteří podle nás nějakým způsobem symbolizují uplynulý rok. Nebo článek Martina M. Šimečky o tom, jak rok 2010 významně proměnil globální ekonomiku a uvažování o ní.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY