Boj o třetí odboj

Česká politika má jeden pozoruhodný vrtoch známý jako „všichni to chceme, ale…“. Nejlépe se ilustruje na případě omezení poslanecké imunity. Zdánlivě si jej všichni přejí, pak ale dojde na schvalování zákona a vždy se najde nějaká drobnost, proč neprojde. Obvykle pak slyšíme, že je to potřeba předělat, zlepšit, odstranit nedostatky. Jenže sotva se „nedostatky“ odstraní, najdou se při schvalování jiné.

U lecjaké normy se dá tento princip uplatňovat dlouhé roky, aniž by vznikla nějaká zásadní újma (pokud nepočítáme tu morální). Pak jsou ale zákony, kde každé opoždění přináší fatální následky. A to je i případ zákona o protikomunistickém odboji, který minulý týden senátní levice smetla ze stolu právě s tím, že je třeba ho zlepšit.

Ten případ je známý. Po letech debat, zda uznat třetí odboj a jak, sepsala letos skupina senátorů vlastní verzi zákona o tzv. třetím odboji. V něm stát kodifikuje jeho uznání a vyslovuje „úctu a vděčnost“ lidem, kteří se u nás postavili komunismu. Pak mimo jiné stanovuje praktické věci, třeba že každý Čech může nahlásit své protikomunistické aktivity a úřady mu s dobrozdáním historiků vystaví doklad o účasti v „odboji“ nebo „odporu“ proti komunismu. Tento doklad pak lze použít třeba pro uznání výhod pro válečné veterány.

Během projednávání kritizovala návrh hlavně levice a teď v prosinci (dva měsíce po schválení v Senátu) se k ní přidali i historici, kteří…