Kulturní servis

HUDBA

KONCERTY 

Pokud nemáme hned na startu vzít zkrátka potřebné slunné úsměvy, musíme připomenout, že ve čtvrtek 4. 2. se v pražském Lucerna Music Baru v tuzemské premiéře představí tři věkem mladé postavy jamajského reggae. Vedle Duane Stephensona a I-Octana večeru vévodí v Brooklynu narozený Tarrus Riley. Má za sebou tři alba, dopadly na něj už i nějaké ceny, ale kontrolní poslech říká, že navzdory datu narození (1979) si nejspíš ověříme, že v žánru se nic nemění.

Spousta lidí říká, že koncert měsíce proběhne v Praze na Dobešce. Na neděli 7. 2. se tady chystá privátní produkce spoluzakládajícího člena Dinosaur Jr., lídra spolků Sebadoh a Folk Implosion Lowa Barlowa. Vzývaná postava nezávislé scény posledních dvaceti let přijíždí sama poprvé a na Dobešce slibuje předvést aktuální album Goodnight Unknown. Je to dobrá příležitost vidět autora původem z LA ve formě. Dinosaur Jr., z nichž byl Barlow kdysi vyhozen, se před časem v duchu doby dali opět dohromady a nadšení vzbuzuje i zmíněná deska, slibující na Dobešce příkladně „lo-fi“ provedenou produkci.

Kolega Benjamin Slavík by nám ovšem neodpustil, kdybychom ke koncertu losangeleského veterána zatajili silnou konkurenci. Ve stejný den, tedy 7. 2., odstartuje v pražském Klubu 007 koncert Real Estate. Produkci této skupiny, usazené v módní lokalitě jménem Brooklyn, lze označit jako „psychedelický pop“. Jde zjevně především o to, že na rozdíl od mnoha generačních i stylových souputníků Real Estate nemají žádné zábrany před chytlavými melodiemi.

A kolega Pavel Turek by se zcela jistě přidal, pokud bychom nepřipomněli pondělí 8. 2. Ten večer se v pražském Paláci Akropolis po letech v Česku opět zjeví hřmotná silueta Henryho Rollinse. Frontman dobové americké hardcore kapely Black Flag a vedoucí vlastního tělesa Rollins Band, tentokrát přijede mluvit. Odjakživa se profiloval i jako spisovatel, moderátor a herec, v poslední době rezignoval na kytary za zády a objíždí planetu s originální talk show, v níž vedle politiky řeší i nepříjemně osobní témata. Kdo si pamatuje vyhrocený Rollins Band, umí si kontury akce představit. A kdo ne, může se opřít o to, že performer svá pásma nazývá „veřejně praktikovanou terapií, ve které se zbavuje démonů z dětství“.

Ve středu 10. 2. následuje trocha spojení hudby s politikou. V žižkovském klubu Matrix se rozběhne benefiční večer na podporu demonstrantů, kteří se loni v září v rámci podpory skomírajícího squattingu v Čechách pokusili na pražském Albertově obsadit jeden z mnoha opuštěných domů v metropoli. Policejní zásah skončil zatýkáním, z něhož si 15 lidí odneslo za obsazení domu podmínku. Vstupné z Matrixu půjde na právníky a budou se o něj ucházet vesměs pozoruhodné hardcore spolky spřízněné s labelem Silver Rocket: Wollongong, Lyssa, Lahar, Or a Aran Epochal.

S rozechvěním se čeká na pátek 19. 2. v Paláci Akropolis, kde se odprezentuje britská postpunková skupina New Model Army. Její běh začal už před třiceti lety v Bradfordu, první album se objevilo v roce 1984 a zatím poslední vyšlo pod titulem Today Is The Good Day loni. Naživo se cení především nasazení a víra. Promotéři píší, že o koncert usilují „tak strašně dlouho, že si to ani nedovedeme představit“. Berme je za slovo a připomeňme, že večer otevře seskupení Unkilled Worker. Jde o pražského Australana Todda Nesbitta (patřícího mimochodem do výše zmíněných Wollongong), který si k provedení svých křehkých skladeb přibírá alternativní hvězdy ze skupiny OTK.

ALBA

Najít ve svém okolí někoho, kdo napjatě čeká na CD novinky a v den vydání si běží koupit oficiální verzi, je čím dál těžší. Proto jen stručně připomeneme v záplavě novinek tituly, u nichž hraje hlavní roli nostalgie (nebo třeba výpravný oficiální obal, za který má smysl si připlatit).

Začátkem příštího týdne má vyjít Heligoland, pátá řadová deska spoluzakladatelů trip hopu Massive Attack. Na alternativní scéně je to událost, deska přináší zajímavé hosty (třeba Damon Albarn, zpěvák Blur a Gorillaz nebo kolegy z TV on the Radio). Na druhou stranu letmý poslech toho, co uniklo na web, ani nedávný pražský koncert nenaznačily nic převratného.

O týden později se v Evropě čeká album Petera Gabriela Scratch My Back. V Česku tradičně populární hudebník se pustil do cover verzí a ve studiu s ním byli John Metcalf (zakládající člen Durutti Column), producent Bob Ezrin (Pink Floyd, Lou Reed) a zvukový mistr Tchad Blake (Suzanne Vega, Tom Waits, Sheryl Crow). Gabriel se rozhodl přehrát třeba Radiohead, Arcade Fire, Lou Reeda, Neila Younga nebo Reginu Spector a své verze označil už na podzim jako „radikální“.

Na konci února vyjde pod titulem Ain’t No Grave poslední kousek albového souboru American Recordings, který tady před svou smrtí zanechal společně s producentem Rickem Rubinem Johnny Cash. Ve shodě s předchozími alby lze očekávat intimní zvuk a pořádnou porci emocí. Deska vychází 26. 2., v den, kdy by charismatická postava americké pop music slavila osmasedmdesáté narozeniny.

HUDEBNÍKŮV TIP

Můj kamarád Ondřej Skala aka Ježíš táhne na Berlín mě pozval na koncert svýho aktuálního projektu s názvem You Kill Me. Čili se chci jít nechat zabít, protože v kapele se vedle něj a jeho bratra ještě objevuje BJ Tzarr, bývalý bubeník Kryptoru. Tahle kombinace zní tak šíleně, že ji musím vidět. Rituál proběhne 19. 2. v klubu Final na pražském Žižkově. Můj CD tip nemůže být nic jinýho než domácí: deska Lucase Skunkwalkera 2010 (Big Boss). Jde o člena legendárních DIXXX a i tahle deska ponese charakteristické znaky jejich práce. (Vladimir 518 PSH)

AKCE

Zapomeňte na popcorn a vezměte si večerní oblek, 6. 2. se česká kina hodí do gala. Ve dvacítce kinosálů bude od 18.45 běžet další přenos z řady populární akce MET HD Live, čili přímý přenos z newyorské Metropolitní opery. Tentokrát dojde na Verdiho kus Simon Boccanegra, což je dost komplikovaný příběh janovského dóžete, který do sňatkové politiky nechtěně zatáhne svou ztracenou dceru, a nebýt českých titulků, divák by se v krvavé italské story rychle ztratil. Hlavní roli dostal Plácido Domingo, ačkoli je tenorista a Verdi roli napsal pro baryton, ale to jen tak na okraj. Vedle pražského Aera a Světozoru se bude promítat třeba v Boskovicích, Děčíně, Chotěboři či Olomouci, kde se kino jmenuje symbolicky Metropol.

Hudební časopisy umírají, posluchače uzdravuje nebeský hluk a z vesmíru k nám přilétá ufoporno. To jsou některá témata pro Karla Veselého, Aleše Stuchlého a Pavla Klusáka, hudební publicisty, kteří si dávají 12. 2. sraz v pražské Arše na večeru Hudba 2009: Konec se blíží aneb Zlaté časy. Čeho se blíží konec, to neavizují, nicméně název pořadu může být ovlivněn i přesunem tria kritiků do středního věku, a ten není žádná legrace.

To malíř Pavel Brázda je obdivuhodně vitální i v třiaosmdesáti a na sentiment si nepotrpí. Důkazem budiž jeho vystoupení v pražské kavárně Fra 2. 2., pozval si ho grafik Ivan Matoušek, který s ním v 80. letech natočil film Mezi obrazy, jenž se bude promítat před jejich debatou. Matoušek se živí jako kontrolor jakosti léčiv, takže o čerstvosti biologických pochodů ví své. 

Což platí i pro šestatřicátníka Jiřího Kuběnu, čímž není míněn jeho aktuální věk, ale rok narození, který si dal s přáteli v 50. letech do názvu neoficiální literární skupiny sdružující se kolem Václava Havla. Právě Knihovna Václava Havla připravila na 2. 2. v pražské Galerii Montmartre literární večer Na Hromnice o Kuběnu více! moderovaný Martinem C. Putnou a spojený s křtem katalogu k výstavě, která tu básníkovi Kuběnovi příležitostně odbíhajícímu k malířskému plátnu běžela celý leden. Další šestatřicátníci budou následovat, v pravidelných intervalech se tu představí i Viola Fischerová, Josef Topol, Věra Linhartová a pochopitelně Havel.

Česká knižnice je bohatší o další dva svazky, Host, který teď ve vydávání edice klasiků pokračuje, je představí 2. 2. v pražské Literární kavárně Řetězová. Z Winterových povídek a třech Zeyerových sbírek bude číst herečka Kateřina Tschornová.

VÝSTAVY

Rafani jsou čím dál klidnější. Druhdy jednu z nejagresivnějších aktivistických skupin teď baví abstraktní metafory, v klatovské Galerii U Bílého jednorožce tak svou retrospektivní výstavu do 21. 2. pojala jako jakousi geometrickou zahradu k rozjímání o současném umění. Nad ústředním travnatým objektem jako by se vznášelo přání, aby již skupina nebyla neprávem spojovaná s výkaly vytlačenými v Národní galerii.

Centrální věž pražského DOX se očividně hodí pro jiné výstavy než skupinové. Do 15. 3. to tu výmluvně dokládá vydařená (na rozdíl od předcházející Chalupeckého ceny) prezentace Františka Matouška, mistra práce s džínovinou, z níž vytrhává a do níž domalovává předkládané intimní výjevy ze svého života, ať už se to týká jeho rodiny či pobytu v New Yorku. K riflovině odkazuje i název jeho první velké přehlídky de Nimes, průkopníky v používání keprové vazby totiž byli právě tkalci ve francouzském Nimes. Džíny ale jinak proslavily pochopitelně Spojené státy, duch modré svobody spojený s tímhle fenoménem je v galerii cítit i v dalších sálech, kde je do 29. 3. k vidění přehlídka Chelsea Hotel: Přízraky Bohémy, ohlédnutí za historií newyorského útočiště pro všechny ty Warholy, Mapplethorpy, Mekase, Audery a jim podobné.

Zdeňka Sýkoru letos čeká důležitý rok. Galerie hl. města Prahy mu k devadesátinám připravuje retrospektivu, čímž by se malíř známý po celém světě mohl konečně trochu proslavit i doma. Ještě předtím mu ale v Galerii Zdeněk Sklenář k narozeninám (spadají na 2. 2.) nadělili do 27. 3. výstavku z. s. devadesát (extrémy), čili osm grafických listů s jeho typickými strukturami naplňujícími prastarou touhu po spojení rozumu s citem.

Film – iluze – tělo. Tři témata, tři autoři, tři ramena Rovnostranného trojúhelníku dávající dohromady jména Marek Meduna, Petr Malina a Petr Krátký. Ve smíchovské Meetfactory se do 21. 2. sešli malíři, kteří k obrazu přistupují každý po svém, a kdo je zná, tuší, že z téhle konstelace může vzejít cokoli, jen ne klasická výstava závěsných pláten.

Jiří Thýn je členem bohulibého sdružení Ládví, které mapuje a drobnými výtvarnými zásahy upravuje podobu stejnojmenného pražského sídliště. V únoru se nedávný absolvent VŠUP kombinující fotografie s instalacemi přesunuje do Brna, kde mu v Moravské galerii do 23. 5. uspořádali výstavu Fotografie.

Život náboženských bratrstev na Moravě v 17. a 18. století je dalším z pozapomenutých fenoménů zdejšího baroka. V Olomouci teď tohle téma do 25. 4. nechávají ožívat v tamním Arcidiecézním muzeu na výstavě s zoomorfním názvem Zbožných duší úl, jenž jako by už tak trochu voněl jarem. To je sice ještě daleko, ale můžeme se za něj už teď alespoň modlit.

DIVADLO

Po roce hektických zkoušek, pilování náročných dialogů a složité jevištní práce uvede dvacet členů divadelního družstva Kohout světovou premiéru a zároveň derniéru divadla na kolech a o kolech pod názvem Distanční jízda Londýn–Praha. Napsal ji v roce 1899 dr. A. Pařízek a v té době se distanční jízdou myslel etapový závod, kde o dobrodružství, legraci i sportovní tragédie nebyla nouze. To vše jeho hra obsahuje, navíc provedená v dobovém jazyce českém ze sklonku mocnářství, který již sice byl úspěšně obrozen, leč prošpikován cizími zkomolenými výrazy. Žentlmeni a resmeni (z angličtiny počeštění závodníci na kolech) tak budou špurtovat v plumpech (pumpkách) a bude u toho ruml, tedy ne bývalý ministr vnitra, ale povyk, rachot, shon. V sobotu 6. 2. v hostinci v Úněticích u Prahy, začátek přesně v pět hodin odpoledne.

Po úspěšném projektu Neviditelní se přední výtvarník a performer Ján Mančuška vrací do Prahy s dalším originálním počinem. Jeho nový projekt Hra pozpátku byl s velkým ohlasem poprvé uveden v Královském dánském divadle v Kodani. Vypravěč umístěný v publiku vypravuje příběh, zatímco tanečníci na pódiu ztvárňují stejný syžet, avšak z opačného konce. Herci-tanečníci se přitom pohybují po jevišti, kde leží jen pár nezbytných rekvizit. Scénu spíš určuje světlo a jejich gesta. „V příběhu se hlavní hrdina, vedený touhou napravit vlastní chybu, vrací do minulosti. V průběhu nastudování mě ale fascinovalo, jakou novou kvalitu této myšlence přináší samotný pohyb v opačném směru,“ poodhaluje detaily projektu jeho realizátor Mančuška. Hru pozpátku lze zhlédnout při premiéře 14. 2. a pak už jen dvakrát: 16.–17. 2. vždy ve dvacet hodin v Divadle Archa.

Člověk může chytit rybu na červa, který snědl krále, a sníst rybu, která snědla toho červa. Tato slova napsal další geniální klasik a vložil je do úst svého hrdiny, jenž se prochází ponurým hradem Elsinor, kuje pomstu a přitom filozofuje. William Shakespeare se k tragédii Hamlet nechal inspirovat pověstí o princi, který předstírá šílenství, aby mohl vykonat, k čemu se rozhodl, z vyprávění dánského kronikáře Saxa Grammaticuse. Světlo světa tak spatřilo mnohovrstevné drama filozofující o lidském údělu. Už čtyři století je výzvou pro všechny divadelníky. Rukavici tentokrát zvedl Ivan Krejčí a spolu s dramaturgem Tomášem Vůjtkem ji nastudoval s herci Komorní scény Aréna v Ostravě. Premiéru bude mít 20. 2.

Kdo ještě neviděl hru Toma Stopparda Rock’n’roll v historické budově pražského Národního divadla, už ji tam neuvidí. Zájemcům o drama odehrávající se v kulisách salonního marxismu v Cambridgi a posrpnového Husákova Československa však stačí zamířit do protější budovy Nové scény. Od ledna se tam činohra Národního divadla po osmnácti letech vrátila s hrou Samuela Becketta Čekání na Godota a 22. 2. se právě tady odbude premiéra Rock’n’rollu. Ovšem ve stejném hereckém obsazení a za režie Ivana Rajmonta. Což nadto pro sběratele kuriózních zážitků představuje příležitost slyšet a vidět legendární undergroundovou kapelu Plastic People of the Universe zase na dalším z míst, odkud by je cambridžští marxisté i někdejší husákovští normalizátoři jistě s chutí hnali bičem.

Kdo zase nečetl francouzský bestseller Elementární částice od spisovatele Michela Houllebecqa, který se dobře prodával i tady v Česku, bude mít příležitost vidět jeho divadelní adaptaci. Ale musí do Brna, anebo se v Brně přesunout na Kapucínské náměstí, kde stojí nejstarší divadelní budova ve střední Evropě Divadlo Reduta. Sonda do vývoje mravů a důvodů současného individualismu, k níž slouží příběh dvou nevlastních bratrů – suchého vědce Michela a sexuálního štvance Bruna – tam bude mít premiéru 26. 2. v 19 hodin v režii Jana Mikuláška.

Dva bratři, tentokráte vlastní, se překvapivě sejdou a putují krajinou. Nabízejí přitom pohledy do svých duší. Přesně o tom vyprávěl podmanivý film Rain Man. Proslavil se po celém světě a byl i patřičně oscarově oceněn. Pro připomenutí, herecky v něm excelovali Dustin Hoffman a Tom Cruise. Neméně úspěšná divadelní adaptace britského scenáristy Dana Gordona vznikla v roce 2007 a nadšeně ji přijali diváci v londýnském West Endu. České publikum bude moci tuto inscenaci zhlédnout v Divadle pod Palmovkou jako druhé na světě. A to 27. 2. v 19 hodin, kdy herci pod vedením režiséra Petra Kracika hru Rain Man představí poprvé.

DIVADELNÍKŮV TIP

Upozornil bych na dvě „severočeské“ věci, jinak jsem narazil jen na samou dusnou šmíru. Takže: 26. 2. uvede Činoherní studio Ústí nad Labem divadelní sci-fi 2521. Jde o dramatizaci románu Briana W. Aldisse Non-stop. Svět, ve kterém žijí postavy, je zarostlý ponikem – rostlinou, která je dusí, ale bez níž by zemřely hlady. Velmi příznačné i pro nás. 27. 2. pak uvede Divadlo Rozmanitostí v Mostě v režii Jana Kačeny pohádku dramatika Václava Renče – u nás zapomenutého génia – O perníkové chaloupce. (MIROSLAV BAMBUŠEK, herec, režisér, dramatik).

TELEVIZE

Někdo preferuje Klub rváčů, někdo zase soudí, že nikdy nepřekonal slavný thriller Sedm. Nejlepším (ve smyslu nejkomplexnějším a nejdospělejším) filmem Davida Finchera je ale Zodiac. Můžeme se o tom přít, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Příběh o pátrání po sériovém vrahovi, který v šedesátých a sedmdesátých letech děsil a vzrušoval americkou veřejnost, neplýtvá brutálními výjevy. Tahle čistá filmařina zalézá za nehty postupně a nepustí vás ze své moci po celou dobu takřka tříhodinové stopáže. Mnohoznačný film o relativitě pravdy, různých podobách posedlosti a senzacechtivosti médií pouští Nova ve středu 3. 2. pět minut po desáté. Nic lepšího na hlavním kanálu Novy v únoru neuvidíte.

Proti Zodiaku jde ve stejný den ve 22.15 na veřejnoprávní dvojce dokument oceánologa českého původu Stevea Lichtaga, jehož uvedení dobře zapadá do polemik o poselství filmu Avatar. Mladý etnolog Tomáš Ryška se v horách na pomezí Thajska a Laosu sblížil s populací Akhajů. Soběstační horalové žili po staletí nedotčeni civilizací. Nyní jim syny a dcery z vesnic odvádějí křesťanští misionáři, kteří – jak film Zajatci bílého Boha poněkud dryáčnicky naznačuje – zneužívají děti přírodního etnika pracovně i sexuálně. Programy světových rozvojových organizací pak údajně dávají místním vládám legální nástroje, jak Akhaje násilně stěhovat do nížin, kde je kosí po stovkách malárie a jiné nemoci. Ryškova argumentace je jednostrunná, závěrečná zápletka s bojem vypravěče o život se zkorumpovanými misionáři vypadá dost naaranžovaně, ale za vidění vítězný film Ekofilmu 2008 rozhodně stojí. Opakují ho ještě na stejném kanálu druhý den přesně o půlnoci.

Posledním zástupcem kvalitních filmů na ČT 2 před více než dvoutýdenní olympijskou okupací tohoto kanálu je černá komedie Rogera Cormana Malý obchod hrůz. Naladit si ji můžete ve čtvrtek 11. 2. přesně o desáté. Bláznivá braková zábava nabízí fantazmagorický příběh o masožravé rostlině, která svého majitele nutí neustále shánět potravu. A Jacka Nicholsona v malé roličce masochistického pacienta, který nadevše zbožňuje trhání zubů.

Kořeny v masochismu má i sportovní fandění. Výhry jsou nuda, jsou to právě selhání oblíbených sportovců, která probouzejí v divácích emoce a ústí ve slastné utrpení. Z programu vancouverských her proto nemá smysl doporučovat přenosy závodů Martiny Sáblíkové nebo Lukáše Bauera, kde hrozí nebezpečí, že se naše medailové naděje dobře vyspí a předvídatelně zvítězí. Potenciál nádherně útrpného zážitku má určitě třeba hokejový zápas Česka s Ruskem v základní skupině, který v pátek 19. 2. v devět hodin večer (ČT 2) ukáže chrabrý boj snaživých mladíků z NHL vedených přestárlým veteránem Jágrem proti elitnímu východnímu komandu v čele s neúprosnými ostřelovači Malkinem a Ovečkinem. Forma týmu Slavie, který kouč Růžička také trénuje, naznačuje, že bychom neměli být zklamáni.

Koho nezajímá sport (a my dělníci kultury nikoho takového neznáme), může si večer v době olympiády najít jinou periodickou zábavu. Prima Cool nasadí 11. 2. do vysílání proslulý americký sitcom 30 Rock. Seriál z prostředí televizních scenáristů po tři roky válcuje své konkurenty na cenách Emmy. Do světa Liz Lemonové (Tina Feyová), autorky pořadu Vyšší dívčí, potýkající se neustále s arogantním šéfem (Alec Baldwin) a pošahaným hercem (Tracy Jordan), můžete pronikat každý den od pondělí do čtvrtka o půl desáté.

DVD

Boj o holý život. Skrývání pod cizí identitou. Ale také lásky, přátelství a „normální život“ v ghettu. Unikátní čtyřdílný cyklus Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty zkoumá různé modely přežití v extrémních podmínkách. Jsou to strhující výpovědi těch, kteří přežili deportace do nepříliš známých táborů v Polsku, Lotyšsku, Estonsku a Bělorusku. Vypovídají samy o sobě. Nerozmělňuje je komentář, doplňují je jen autentické vizuální materiály. Příběhy, zkoumající nezměrné hrůzy války na straně jedné a nezničitelnou lidskou vůli na straně druhé, se nedají sledovat jinak než se zatajeným dechem. Šestihodinovou kolekci si za 860 Kč můžete objednat na adrese: [email protected].

Podivně tvarovaný knírek, buřinka, nepadnoucí kalhoty, hůlka, sešlapané boty… Chaplinův Tulák je bezesporu nejikoničtější postavou éry grotesky. Levné knihy teď po 69 Kč nabízejí tři jeho klasická dobrodružství – Zlaté opojení (1925), Cirkus (1928) a Moderní dobu (1936). V posledně jmenovaném filmu odmítá Charlie Chaplin devět let po zvukové revoluci v kinematografii používat dialogy, ale na konci této satiry na automatizaci života zpívá. Je to dojemné loučení s poetikou němého filmu i s postavou Tuláka. Je jen příznačné, že další Chaplinovou inkarnací byl jen o čtyři roky později šílený tyran s knírkem ve filmu Diktátor.

Důsledkům druhé světové války se nevyhýbá ani tvorba japonského klasika Šóheie Imamury. Společnost s hrdým názvem Řitka video teď vydala dva jeho slavné počiny bez koruny za dvě stovky. Černobílé drama Černý déšť (1989) ukazuje městskou krajinu po apokalypse: odehrává se v Hirošimě den po jaderném výbuchu. Balada o Narajamě (1982) tu kdysi dávno kolovala po filmových klubech. Přináší sondu do vesnické komunity vysoko v horách, která neuznává civilizační pravidla a v níž se lidé k sobě chovají se zvířecí krutostí. Je to jen shoda okolností, ale z většiny DVD vytipovaných pro únor člověk příliš se ctí nevychází.

FILMAŘŮV TIP

Na ten pohled nikdy nezapomenu – otec se synem tváří v tvář ve vězení, oba odsouzeni nespravedlivě, otec je zde nahým vyděšeným nováčkem posypaným dezinfekcí, syn bezmocně sleduje, jak smyčka justičního zločinu dusí další oběti. A to vše ve jménu války s terorem, ve jménu boje proti IRA – Ve jménu otce (1993). Ano, tak se jmenuje film Jima Sheridana, jehož noví Bratři se teď těší na české diváctvo. Jsem zvědav, jestli se mi při sledování proměny traumatizovaného vojáka bude opět v kině otevírat kudla v kapse. Nepropásněte! (RADIM ŠPAČEK, režisér)