Editorial: Co s Ukrajinou

Ukrajina a Gruzie jsou země v nezáviděníhodné situaci. Rusko za hranicemi, neoficiální moc Kremlu uvnitř a nejistota Evropy, jak na to reagovat. Obě postsovětské země volají po integraci s NATO a Evropskou unií, ale je třeba přiznat, že ani jedno z těchto společenství neví, jestli je opravdu chce přijmout, nebo ne.

Rozpaky jsou částečně namístě. Demokraté na Ukrajině i v Gruzii se mnohdy jako demokraté nechovají. Podílejí se na kšeftaření, zastrašují konkurenci a neumějí efektivně spravovat stát. Nicméně, nepřipomíná nám to něco? Je tu jistá podobnost s naším postkomunistickým vývojem, který je jen učesanější díky vlivu okolní Evropy. Ukrajinští demokraté to mají o to těžší, že se učí západním zvykům s ruskou kravatou na krku.

K rychlejšímu zlepšení by je mohla přimět právě přístupová jednání s EU (tak jako měla pozitivní vliv na kultivaci Česka před vstupem do Unie), ale ta nechce podporu integrace tak úplně vyslyšet, protože se bojí reakce Ruska.

Nyní jsme svědky toho, že se nám Gruzie i Ukrajina svým způsobem vzdalují. Proruské síly jsou silnější a volání po Evropě, která neodpovídá, je stále méně hlasité.

Na evropské straně se už ozývají i hlasy: Nechejme je, kde jsou, obejdeme se bez nich, vždyť nám přinášejí hlavně potíže. To je ale nesmysl. Mít před Ruskem ještě jednoho stabilního partnera by vůbec nebylo na škodu. Nejde tu o strašení Kremlem. Ale vždy platilo, že čím silnější „parta“ je, tím lépe. A nakonec by to třeba vedlo i k jinému chování Rusů, když by viděli, že jim za humny fungují demokratické a prosperující státy.

Kolega Tomáš Sacher pro vás už v minulém čísle připravil článek z Ukrajiny, kde sledoval situaci před druhým kolem prezidentských voleb. Dnes si můžete přečíst jeho druhý text, který je zejména o oligarchovi Rinatu Achmetovovi. Bez znalosti jeho vlivu není možné porozumět současné Ukrajině. „V čtyřsethlavém ukrajinském parlamentu dnes každopádně zasedá několik členů Achmetovovy rodiny, a dokonce i bývalý oligarchův řidič a média věnují Achmetovovi často stejnou pozornost jako samotnému šéfovi Strany regionů Janukovyčovi,“ píše Tomáš Sacher na str. 44. Oligarchův „nepolitický“ vliv je ještě větší a bez rizika blamáže se dá předpovídat, že v budoucnu dokonce poroste.

V dnešním čísle také najdete první vydání Kulturního servisu. Jde o čtyři strany přehledu na další měsíc, tedy co podle nás stojí za to vidět či slyšet. Tyto čtyři strany budou vycházet vždy v posledním čísle v měsíci (nebo pokud vyjde tak hezky jako dnes prvního na pondělí). Věříme, že vás potěší a usnadní vám orientaci ve světě filmu, divadla, výtvarného umění či jiných performancí.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY