Dopisy

DO SRDCE TEMNOTY
RESPEKT 3/2010
Váš článek je plný srdcí a temnot a implikuje pocit, že zadání IT zakázky pro sčítání lidu ČSÚ bylo zkorumpované. Základem tohoto přesvědčení se zdá být anonymní telefonát panu Kovářovi (který se nikomu zatím nepovedlo vysledovat) a anonymní udání od dalšího konkurenta a snad také arogantní chování jakéhosi Radka Holiše a nervozita představitelů ČSÚ.
V dnešní atmosféře tomu bude asi kdekdo věřit, k čemuž autoři notně přispívají hned v prvním odstavci. Navíc, jak se zdá, došlo k nedorozumění ohledně vnitřního auditu, o němž se autoři omylem domnívají, že byl zadán týmž lidem, kteří rozhodnutí udělali. Naštěstí také autoři uveřejnili záznam z rozhovoru, který je k tomuto omylu svedl, takže je tu situace dnes jasná.
(…) Problém, který stojí před současným vedením ČSÚ dnes (a přede mnou tehdy) při zadávání soutěží, je jednoznačně ve vymezení, jaká rizika si může dovolit při zadávání zakázky. Sčítání lidu nejenže nesmí ztroskotat, ale nemůže mít v některých aspektech ani den zpoždění, jinak dojde k neodčinitelné ztrátě na informacích a dobrém jménu republiky. Toto vědomí tlačí zadavatele k restrikcím, které by možná v méně citlivé situaci byly zbytečné.
Stížnost je samozřejmě nutno vyšetřit a také se tak teď děje. Přitom skutečně „hrozí“, že se nic nevyšetří prostě proto, že tam nic špatného není. Co se týče vedení ČSÚ, které znám osobně, jsem o tom pevně přesvědčen. U soutěžících jsem si daleko méně jist, ale nenapadlo vás, že jste nástrojem jednoho z nich? Pro mne, starého mazáka, je to jednoznačný závěr z vašeho článku.
Ing. Edvard Outrata, předseda ČSÚ 1993–1999 

DO SRDCE TEMNOTY
RESPEKT 3/2010 
Kdybych měl komentovat každého zkorumpovaného idiota v politice, nedělal bych celý den nic jiného. Touto větou vycházím z Topolánkovy věty: „Kdybych měl komentovat každou zkorumpovanou zakázku, nedělal bych celý den nic jiného.“ Ptám se otevřeně, pane předsedo ODS: K čemu vlastně jste a komu vlastně sloužíte?
Když si přečtu předchozí Topolánkovu větu uvedeného tvrzení – „nečtu noviny, nic o tom nevím“, odpověď je jasná. Korupce podnikatelů a politiků dosáhla až tam, že prořízla hlavní srdeční tepnu českého národa, který nyní krvácí. Krvácíme kvůli zmanipulované půlmiliardové zakázce ČSÚ, při které byly vítěznou firmou podány podklady až po rozhodnutí výboru, ve kterém mimochodem neseděl ani jeden člověk s odpovídajícími zkušenostmi.
Krvácíme také kvůli dvouapůlmiliardovému tendru na vybudování projektů státní pokladny a na stomilionové dodávce aut České poště, kdy vždy vyhrála firma, která se jako jediná do soutěže přihlásila. Krvácíme i kvůli korupci mnohamilionových projektů, jež jednoduše „nevyšly“, jako je pražská Opencard. Jsou to všechno veřejné zakázky, za které platíte vy i já.
Místo toho, aby naše těžce vydělané peníze šly do kapes učitelek, staveb domů seniorů či na nová pracovní místa, tečou do kapes kamarádů pražského primátora a předsedů velkých politických stran, kteří nečtou noviny a o ničem nevědí.
(…) Naštěstí existuje jedinečný trumf, který má v rukou pouze občan a volič. Trumf změny. Nevolit velké strany, pouze nové. Představitelé těch prvních už totiž dávno přestali číst noviny proto, že je zprávy přestaly zajímat. Ti druzí je zatím alespoň čtou.
Martin Jan Stránský, lékař a vydavatel

UBÝVÁNÍ SVĚTA A DOPISY
RESPEKT 2 a 3/2010
Články pana Cílka jsem čítal se zájmem a s obdivem nad šíří jeho intelektuálního záběru. Uvedený sloupek ale ten obdiv trochu naboural.
Co je krokev a co je krovová vazba tvořící dohromady krov, to je v dopise coby reakce na sloupek objasněno, z čehož vyplývá, že jazyk se nemusel vzpírat slovu „podkrokví“, protože to nikoho ani nenapadlo: podkroví je prostě prostor pod krovem. „Krokvice slouží ke krokování…“ Nevím, co je to krokování, ale krokvice je (spíš býval) dřevěný rovnoramenný trojúhelník, z jehož vrcholu na základnu visí olovnice. Pokud špička olovnice směřuje na rysku na základně, je základna vodorovná – krokvice je prostě předchůdce vodováhy čili libely a její olovnice má stejnou funkci jako bublina ve vodováze. Nevím, proč by měla být krokvice posvátná – určitě ne proto, že měří svět. Ona měří vodorovnost, a proč by ta měla být posvátnější než svislost či šikmost? A ještě maličkost: kameníci nebo tesaři by mohli mluvit o krokvích či pemrlicích, ale proč o dratvích? To vždycky bývala ševcovská nit.
A tak celému tomu sloupku moc nerozumím. Vyvozování závěrů z mylně definovaných předmětů mě o ničem nepřesvědčuje. Snad se do tohoto světa pan Cílek radši neměl pouštět.
Pavel Bečvář