Chudáci buky

Klimatická změna se odehrává v široké škále projevů a scénářů. Podle výpočtů J. Alperta by při zvýšení průměrné globální teploty o více než 3 °C mohly zahynout až čtyři miliardy lidí. Čísla tohoto typu a různé další, byť třeba dobře podložené studie ovšem u mnoha lidí vzbuzují pochybnost, neprojdou přes osobní filtr nedůvěry. Intuitivně víme, že ve složitých systémech je předpověď obtížná nebo nemožná, a ptáme se: „Jak to mohou vědět?“ V jiných částech světa si pomyslí, že „lidé věří tomu, že sledují své vlastní cesty, ale ve skutečnosti je vede Alláh, kam on sám chce“.

Filtrem nedůvěry naopak dobře proniká osobní zkušenost. Mysl přitom reaguje tak, že jednu osobní zkušenost bere jako anomálii, ale dvě jako pravidlo. Takže jedna velká povodeň je pravděpodobně odchylka od normálu, ale dvě už přinášejí reálné varování.

Jaká byla moje osobní klimatická zkušenost z posledních pár měsíců? Podzim byl krásný, něco jako druhé jaro. Koncem září večer člověk seděl někde v zahradní hospůdce a s údivem zjišťoval, že průměrné podvečerní teploty byly v Čechách skoro stejně vysoké jako na Kanárských ostrovech. Ještě měsíc před Vánocemi bylo možné za odpoledního slunce potkávat lidi jenom v tričku.

Idylu narušilo sněžení v půlce října, kdy na horách napadlo 60–80 cm sněhu. Vesnice byly bez proudu, na horách otevřely vleky a lidé vyrazili na lyže. Za týden se počasí vrátilo do normálu. Zdánlivě se skoro nic nestalo. Až na buky. Sníh přišel příliš brzy, stromy ještě byly pokryté listím. Jedna z nejzázračnějších částí stromu je řapík listu, který musí vydržet tisíce hodin, kdy s ním povívá vítr nebo občas vichřice. Je to pravděpodobně nejvíce mechanicky namáhaná část stromu. V říjnu byly řapíky ještě pevné a držely listy na stromě. O měsíc později by se pod váhou sněhu odlomily. Takový jeřáb, který se na Sněžce šplhá skoro pod vrchol, je na tom lépe, protože má malé lístky, po kterých sníh sklouzne.

V některých podhorských lesích to stromy šeredně odnesly. Buk má pevné, ale křehké dřevo. Procházíte lesem, stromy drží pohromadě, ale řada z nich je nalomených. Lednové sněžení místy dokonalo zkázu. V příštích letech bude dřevo snáz hnít. Pokud by se podobně krásný podzim či zima s nečekaným sněhem měly zase opakovat, tak se nám promění lesy. Nebude se jednat o dramatickou změnu, ale právě jen o jeden pramínek klimatické proměny světa.

Příští týden píše Pavel Jungwirth.