Ze života elitní vědkyně: Častěji na letišti než v knihovně

Předčasně končí diskusi s kolegy na konferenci v Los Angeles a spěchá na letiště, přednáška na univerzitě v americkém Princetonu totiž nepočká. A to ještě na konci měsíce musí do archivu v Římě a připravit si příspěvek na konferenci v Berlíně. Historička Pavlína Rychterová (40) je na letišti častěji než v archivu či knihovně a víckrát než prastaré dokumenty drží v ruce mobil. „Lidé z mojí branže už dávno nesedí na židli, ale hledají kontakty a vytváří mezinárodní vědecké sítě,“ říká žena, která teď získala prestižní evropský grant ve výši 25 milionů korun na výzkum pozdně středověké literatury. Z pramenů zjišťuje, jak vypadala tehdejší společnost, a díky finanční injekci bude moci na příštích pět let k tomuto účelu sestavit celý česko-rakouský tým. Podobné granty mají podle Rychterové smysl především pro posílení humanitních věd oproti ekonomům, kteří řídí naši společnost.

Co je to meč?

„[Mluví Ježíš] Řekl sem, že jest zavržen meč kostelní a vzat miesto něho pytel penězóm klásti.“ Číst podobné středověké dokumenty umí každý, ne každý jim ale rozumí. „Jsou podobně jako diplomatické depeše napsány v kulturních kódech a ten dnešní kód určitě není ten správný. Třeba slovo meč určitě neznamená zbraň, ale úplně něco jiného. A proto musí historik hledat nové metody, aby význam tehdejších slov zjistil,“ popisuje svou práci Pavlína Rychterová. Právě přiletěla z Kypru, kde mezinárodní fórum vědců diskutovalo o různých metodách výkladu středověkých ceremonií. A dospělo se tam k nemalým objevům. Například k hypotéze, že zatímco se králové v Evropě stále stěhovali, aby udrželi své panství, tak islámští panovníci jezdili spíše za vhodnými klimatickými podmínkami.

Že její práce bude nabízet takové dobrodružství, paní Rychterová tenkrát po maturitě před více než dvaceti lety netušila. Stejně jako většina studentů zaměřených na humanitní vědy šla na univerzitu bez konkrétní představy o tom, jak by v budoucnu mohla svůj zájem o literaturu uplatnit, a více než studiu se věnovala vydělávání peněz na živobytí.

Manažerka prastarých dokumentů

Když později po stipendiu na Univerzitě v Kostnici přemýšlela, kam se ve vědě vydat dál, zamítla pohodlnou cestu k zajištěnému zaměstnání na univerzitě. Tu totiž lemuje nutná loajalita k uznávaným kapacitám v oboru a tu v sobě Pavlína Rychterová nemohla vydolovat. Proto vstoupila na klikatou pěšinku vědce na volné noze, který musí hledat finanční podporu, ale je svobodný a může volně vyslovovat své historické výklady. Tahle pěšina nakonec paní Rychterovou dovedla až mezi osmdesátku humanitních vědců z celého kontinentu, které Evropská výzkumná rada vybrala mezi 700 uchazečů o peníze. V široké konkurenci má náskok, protože působí v institucích v Česku, Německu i Rakousku a protože už vedla několik samostatných historických projektů. „Historik musí být dnes i manažer, umět vést tým lidí a spravovat peníze,“ říká Rychterová, kterou čeká sestavování osmičlenného týmu zčásti z Akademie věd ČR a zčásti z Vídeňské univerzity, který bude nejen interpretovat historické prameny, ale například také organizovat konference.

„V 19. století historici četli prameny na politickou objednávku a podle společenských nálad. Někde se tento pohled dodnes nezměnil,“ říká Rychterová, která v odborné literatuře vyslovuje nesouhlas s většinou českých mediavistů a jejich nekritickým vnímáním českého středověku.

Právě hledání nových pohledů jí otevřelo cestu mezi novou evropskou vědeckou elitu: „Teď už mám dost peněz na to, abych si mohla dovolit mít jiný názor.“

A k čemu je to všechno dobré? Historici by podle Rychterové měli hledat vysvětlení, jaké společné kulturní kořeny pojí různé národy. Své bádání by měli předat učitelům a ti zase dětem. „Jen tak se budeme rozvíjet jako kulturní společnost,“ říká vědkyně. „Třeba pak děti nebudou slepě poslouchat, když jim maminka řekne, že se nemají kamarádit s cikány nebo s těmi, kdo mají jinou pleť. Klidně můžete být patriot, ale nemusíte proto říkat, že ostatní jsou špatní.“