Kybernetik bez emocí

Vůně pečeného masa a smažené cibule se line náměstím lemovaným domy, jež vypadají jako zmenšené makety paláců ze sousední Vídně. Lidé upíjejí svařené víno u dřevěných budek, ale přestože je pár dnů po volbách, které změnily politickou mapu země, o politice se tady nikdo moc nebaví. Sotva sto metrů odsud se přitom tyčí honosné sídlo bratislavského primátora, které právě dobyl bývalý komunista. Takové znesvěcení města hrdého na revoluční atmosféru z listopadu 1989 a pravicovou tradici by ještě před pár lety hnulo žlučí mnoha lidem. Ale dnes? Bratislava je v klidu a nový primátor Milan Ftáčnik se žádné bouře davů, jaká provázela volbu primátora Bohuslava Svobody v Praze, obávat nemusí.

Na Slovensku nejsou ve hře politické obchody, které tolik rozčilují Pražany. Na rozdíl od Česka se tady volí starostové a primátoři přímo, tedy většinovým systémem. Co se tedy vlastně stalo? A kdo je tento muž, před nímž anonymní billboardy v kampani varovaly sloganem, že „sympatický komunista je nebezpečnější než nesympatický“? A jak je možné, že pro něj hlasovala téměř polovina voličů včetně pravicových, přičemž na výběr měli i své pravicové kandidáty? Jsme svědky nástupu nové levicové naděje, která byla už několikrát na Slovensku pohřbena různými populisty, jako je dnes například strana Smer a její šéf Robert Fico, jehož tvář reprezentovala na zmíněném billboardu „nesympatického komunistu&“…