Dopisy

JAK LÉČIT A PŘEŽÍT
RESPEKT 44/2010

Molière nebyl první ani poslední, kdo si tropil posměch z nadutosti, hlouposti a chamtivosti lékařů. Média informují o necitlivosti vůči pacientům, o arogantním chování, o úplatnosti, o neschopnosti nebo nevůli řádně hospodařit. O chybách lékařů, které odnášejí nemocní, a o stavovské solidaritě, jež brání nápravě.

Přestože tisk rád baví veřejnost chybami a poklesky lékařů, prestiž lékařského povolání je stále výjimečná. Nezpůsobují ji ani romány z lékařského prostředí, ani Nemocnice na kraji města či Ordinace v růžové zahradě. Kdokoli z nás se může dopustit chyb, a to i z toho, co se nám vyčítá, jsou to však výjimky. Prestiž lékařů u veřejnosti je dána jednoduchými pravdami. Jsme to my, lékaři, kdo nese každý den a celý profesionální život odpovědnost za život a zdraví jiných. Nikdo jiný není stále vystavován takovému tlaku na správnost rozhodování, které musí obstát nejen před soudy, ale i před vlastním svědomím, a to zejména.

Nikdy nesmíme upřednostnit svůj zájem před zájmem pacienta, nemůžeme nemocného nechat bez pomoci. Musíme se stále vzdělávat, nemůžeme si dovolit neznat. Zamlada pracujeme od rána do večera za směšný plat, později máme příjem lepší, i tak však mnohem nižší než právníci, manažeři, bankéři (je jejich práce pro společnost skutečně důležitější než naše?). Tlak na nás nikdy nepolevuje a roste s odpovědností. Společnost od nás očekává, že budeme působit ve prospěch pacientů, bez ohledu na své pohodlí a osobní zájmy. A my tak činíme. Lékař nemůže být dobrým lékařem, pokud není vysoce motivován. A většinou jsme dobrými lékaři.

Neurolog a prorektor Masarykovy univerzity prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc.

NEMĚLI JSME JINOU MOŽNOST
RESPEKT 45/2010

Ve snaze omluvit nevytvoření pravicové koalice na radnici v Plzni a ospravedlnit zde vznik „bratrstva modro-oranžové pracky“ zvolil v rozhovoru ministr JUDr. Jiří Pospíšil metodu plnou očerňování a lží. Bez špetky sebereflexe spojil Ing. Rödla (lídra Občané.cz a bývalého primátora za ODS) s místními strukturami, jež však právě jeho samotného vynesly do vrcholné politiky. Chtěl zostudit Občany.cz, a tak hledal „konstruktéry“, a nikoli motiv. Nalezl moji osobu. Ano, pomáhal jsem sestavit kandidátku, co však je na tom téměř „zločinného“, nechápu. Vždyť za Občany.cz kandidovala řada významných tváří, od disidentky Věry Tydlitátové, přes studentského vůdce Marcela Hájka až k bývalému primátorovi profesorovi Zdeňku Mračkovi. Opravdu si Jiří Pospíšil myslí, že jsou to manipulovatelní či „konstruovatelní“ jedinci? Všichni odmítají nečinně přihlížet tomu, jak kmotři a jejich loutky v Plzni myslí jen na své kšefty, a to se ani „čisté“ ODS líbit nemůže. Jeho slova jsou v rozporu i s tvrzením lídra kandidátky ODS Mgr. Baxy, že ODS měla zájem o pravicovou radnici, ale TOP 09 a Občané.cz jí to prý znemožnili. Která z těchto dvou verzí je tedy pravdivá? Nevím. Ale vím, že se Jiří Pospíšil neštítí lži. Nikdy jsem neměl společnou advokátní kancelář s bývalou ministryní JUDr. Kovářovou. Když asi před 15 lety chtěla vstoupit do naší kanceláře, její žádost jsme odmítli. Naopak úzce s ní spolupracoval právě Jiří Pospíšil. Byl to on, kdo ji jmenoval do funkce ředitelky Justiční akademie v Kroměříži. Postavil jí tak odrazový můstek na post ministryně spravedlnosti (navrženou ODS).

Jiří Pospíšil také moc dobře ví, že jsem vždy byl tvrdým kritikem a odpůrcem zdiskreditovaného JUDr. Pavla Němce. Společné jsme oba měli jen členství v Unii svobody. Já ale také nevyčítám panu ministrovi, že byl před vstupem do ODS členem ODA, a to spolu se svým parťákem, významným plzeňským kmotrem Romanem Jurečkem. Tráví s ním dovolené v Toskánsku, s ním byl členem vyjednávacího týmu po volbách, s ním se ve stejnou dobu „sešel“ na plzeňské právnické fakultě (jeden jako student, druhý jako učitel), apod. Taková jsou tedy fakta, nikoli výmysly. 

JUDr. Ludvík Rösch

EPIDEMIE DNEŠNÍ DOBY
RESPEKT 48/2010

Moc děkuji za rozhovor s Markem Váchou, už dlouho jsem v Respektu ani jinde nečetla něco tak inspirativního. Jen mě hned na úvod zarazila poslední věta v perexu: „Přestože lékařský etik Marek Vácha je katolický kněz, žádných jednoduchých odpovědí a předpojatých dogmat se od něj nedočkáte.“ Zajímalo by mě, od kolika katolických kněží autoři rozhovoru, pánové Nezbeda a Uhlíř, běžně slýchají jen jednoduché odpovědi a předpojatá dogmata. Několik kněží znám, a téměř nikdy jsem od nich nic takového neslyšela, možná proto, že málokdo se tak intenzivně jako oni při své činnosti v pastoraci a především po mnoha hodinách ve zpovědnici tak zblízka setkává s lidským trápením a bolestmi, na které žádné teoretické poučky nezabírají. Anebo že by Respekt, který si tak zakládá na své liberálnosti, trpěl předsudky?

Olga Trávníčková, Brno