Budova Národní technické knihovny v Dejvicích byla již víckrát chválena jako mimořádně povedená a potřebná stavba. Někteří architekti v soukromí hovoří o tom, že je praktičtější a lépe pojatá než Kaplického „chobotnice“, ale na veřejnosti by to neřekli, aby náhodou nevstoupili do nějakého sporu či politické debaty anebo aby nevychválili kolegy z konkurenčního ateliéru. Myslím, že vcelku nenápadně a bez většího křiku v Dejvicích vyrostla jedna z nejlepších velkých moderních staveb posledních let.
Nejvíc mě na ní překvapuje náměstíčko před knihovnou. Zhruba řečeno sestává z mírně nakloněné betonové plošiny a několika laviček. V podstatě se tady o nějaké architektuře nedá mluvit, podobně jako nehodnotíme architekturu rozjezdové dráhy mezinárodního letiště.
Jenže udělat slušnou budovu je možná snadnější než vytvořit dobré místo. Neznám v Praze podobně příjemný volný prostor. Velkou zásluhu na něm mají studenti volným krokem přecházející z jedné fakulty do druhé. Dalším kladem je klid města i blízkost zeleně. Ale budova knihovny má ještě jednu nečekanou vlastnost – svými oblými tvary nějak zkrásňuje, či alespoň vylepšuje okolní budovy, zejména vysoký hranatý kvádr fakulty architektury. V moderním světě si budovy většinou konkurují a tím, jak na sebe potřebují strhnout pozornost, jdou proti sobě. Ale tady se stalo něco skoro nehmotného – vznikla nejenom budova, ale také prostor, který přátelsky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
