Poušť je pro kolo skvělá

Jste původním povoláním malíř. Jak se z vás stal vášnivý cyklista?

Je to celkem jednoduché. Jezdil jsem normálně na kole, nikdy jsem neměl řidičák a nikdy pocit, že auto potřebuji. Auta jsou moc rychlá pro cestování a neužitečná pro běžný provoz – zabírají moc místa a jsou drahá. Před třiceti lety jsem podnikl první velký výlet – jel jsem tehdy ze Švýcarska na jih Francie do Marseille, což je asi 600 kilometrů. Rok nato jsem projel celou Evropu, z Hamburku na jih Itálie, ujel jsem zhruba deset tisíc kilometrů a trvalo mi to pět měsíců. Od té doby jsem procestoval šestadvacet zemí a najel asi osmdesát tisíc kilometrů.

Čím vás přitahují dlouhé cesty napříč Evropou?

Mám rád krajinu, která se neustále mění, a život venku. Vždy jezdíme se stany a na cestě v nich spíme. Zvlášť jsem si oblíbil krajinu na jihu – Itálii a Španělsko –, protože je tak jiná než ta švýcarská. Španělsko je velmi suché, v některých oblastech téměř nikoho nepotkáte.

Jak se za třicet let změnily podmínky pro cyklisty? Na jedné straně se budují cyklostezky, ale tehdy zase nebylo tolik dálnic…

Jezdit bylo určitě snazší v tom směru, že nebyl takový provoz a nejezdilo tolik cyklistů jako dnes. Vlastně jsme skoro nikdy nikoho neviděli – na první cestě napříč Evropou jsme za půl roku…