Lanýže = hluzovky = velmi ceněné houby. Takové oznámení nám film Tacho naservíruje hned před úvodní scénou. Mirjam Landové se zkrátka nepodařilo do jejího nového snímku dostat jistou informaci a vše tak originálně vyřešila titulkem. Jednoho nad tím napadá, pro jakou cílovou skupinu je film určen, když autoři považují za nutné doslovně vysvětlovat i takhle známý fakt. Pořád ale lepší, než si lámat hlavu nad tím, co sakra dělá ve filmu o smrtelně nemocném automobilovém jezdci dějová linie pojednávající o černém trhu s touto vzácnou pochutinou. Ale na logiku v téhle crazy komedii nespoléhejte.
Závodníkovi Alexovi v podání Daniela Landy najdou nádor na mozku a on se rozhodne vyhrát v Nitře svou poslední rallye. Jako spolujezdkyni si k sobě najde další onkologickou pacientku Lucii, kterou hraje Olga Lounová. Ta z nějakého záhadného důvodu vypadá jako o deset let mladší kopie paní režisérky. V infantilním scénáři dále figuruje například dvojice zmatených mladých Angličanů chystajících pod rouškou rallye loupež nebo mafiánský boss, který si plní sen stát se soutěžním jezdcem. Nad nezávadným komerčním mišmašem by se dalo mávnout velkoryse rukou, kdyby zároveň nebylo zřejmé, že Landa to myslí (koneckonců jako všechno, co dělá) smrtelně vážně.
Upřímně mu přitom můžeme být vděční, že v Tachu není ani špetka vlasteneckého buditelství, flirtování s jungiánskou mystikou nebo myšlenek na vznik nové národní tělovýchovné organizace.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
