Na Moneta jako do nonstopu

Aktuální pohled z pařížské tepny Champs Elysées k hlavnímu vchodu do výstavních prostor Grand Palais navozuje pocit, že demonstrace proti důchodové reformě ve Francii nadále pokračují. Davy lidí, policie, kovové zábrany, vzrušené i rozhořčené hlasy anebo apatie, zklamané obličeje. O lítý sociální boj už ale neběží. Tady se v těchto dnech vede bitva s časem, trpělivostí i s omezenou kapacitou paláce. Za jeho zdmi totiž už od konce září probíhá monumentální výstava Claude Monet (1840–1926). A počtem zájemců o zhlédnutí díla jednoho z klasiků francouzského malířství, který svým obrazem Imprese - východ slunce dal jméno hnutí impresionismus, láme rekordy města, kde přitom o velké expozice není nouze.

Za necelé dva měsíce výstavu navštívilo více než 400 tisíc lidí. Od začátku listopadu dokonce už není možné rezervovat si vstupenku dopředu. Zmizely jako pára nad hrncem. Až do 24. ledna příštího roku, kdy vzrušení okolo Moneta skončí, proto musí potenciální návštěvníci spoléhat na štěstí: snad se po několikahodinovém čekání ve frontě přece jen dovnitř dostanou. Není to ale vůbec jisté.

V noci jako ve dne

Jak říká po telefonu Thomas Grenon z pořádající instituce Sdružení národních muzeí: „Pustit na výstavu každý den víc návštěvníků z bezpečnostních důvodů nejde. Mimoto je naším zájmem, aby veřejnost viděla expozici v důstojných podmínkách. Mačkat se v nabitých sálech jako sardinky a nemít možnost odstupu od pláten tohoto mistra nejde.“ Organizátoři výstavy proto přistoupili ke dvěma experimentům, jak obrovský zájem o skoro dvě stovky obrazů, jež chronologicky přibližují Monetovu tvorbu od roku 1860 až do posledních pláten z cyklu Lekníny, alespoň trochu uspokojit.

Ten první si poprvé – jako vůbec první výstavní instituce na světě – vyzkoušeli před dvěma lety. Tehdy davy podobně obléhaly úspěšnou expozici Picasso a mistři. Poslední tři dny jejího konání proto zůstaly brány paláce otevřeny i přes noc a v Grand Palais se jelo nonstop.

„Největší nával byl mezi dvaadvacátou a první ranní hodinou a pak nad ránem. Devadesát procent dotazovaných lidí tuto možnost návštěvy velmi ocenilo. Picasso nám taky ukázal, že noc přitahuje mladší publikum, které normálně do muzea příliš nechodí,“

vzpomíná Grenon na satisfakci z první noční expozice.

Akce přitom nevyžadovala žádné speciální bezpečnostní opatření. Provoz výstavy probíhal jako ve dne, v paláci zůstaly otevřeny i restaurace, bufety, stánky se suvenýry, úspěch měly i ranní snídaně nabízené návštěvníkům. Za pouhé tři noci jich přišlo 30 tisíc. I retrospektiva Moneta proto zůstane otevřená bez přerušení posledních osmdesát čtyři hodin. Samozřejmě s tím, že po zhlédnutí bude možné v paláci posnídat nebo naopak povečeřet.

Foukněte si do obrazu

Ve Francii je ovšem velkou novinkou virtuální prohlídka výstavy skrze internet, konkrétně adresa www.monet2010.com, kde si lze otevřít dvě nabídky. Po kliknutí na ikonu Galerie se postupně objevují všechna díla, jež v Grand Palais visí. Lze si je různě přibližovat, vzdalovat, zvětšovat detaily, seznámit se s historií jejich vzniku. Pod nápisem Voyage (česky Cesta) se pak ukrývá interaktivní nabídka dvanácti Monetových obrazů. Pomocí počítačové myši či mikrofonu je možné obrazy oživit: vlastním dechem sfouknout část okvětí z vlčích máků, roztočit lopaty starého větrného mlýna, k plátnu katedrály připojit zvuk zvonů anebo si pohrát s barvami slavného impresionisty.

„Virtuální prohlídka je určená především pro ty, kteří se na výstavu do Paříže nedostanou, ale i cizincům a turistům, kteří se o to marně pokoušeli. Někteří své rozčarování ostatně dávají před vchodem dost příkře a hlasitě najevo,“ popisuje často elektrizující a rozjitřenou atmosféru v okolí výstavního paláce Thomas Grenon.

Podle jeho dalších slov je přitom už dnes jasné, že obrazy mistra impresionismu navzdory zklamání těchto „nešťastníků“ uchvátí minimálně 800 tisíc šťastnějších návštěvníků, kteří branami Grand Palais nakonec celkově projdou. U zmíněného Picassa to činilo 784 tisíc lidí. Monet se tak bezpochyby stane druhou nejúspěšnější francouzskou výstavou všech dob.

Vavříny zatím bezkonkurenčně drží dnes už legendární expozice z roku 1967 Tutanchamon a jeho doba, kterou navštívilo milion dvě stě tisíc lidí. Oproti té současné ovšem trvala o dva měsíce déle. Monetovo dílo je zkrátka zárukou rentability nejen v dražebních síních. Jak Grenon přiznává, po odečtení všech nákladů by měl čistý zisk činit okolo milionu eur. To vše jsou čísla, o kterých se české Národní galerii může jen zdát. Jistě, Praha v tomto směru není Paříž. Ale neměl by se had nedočkavých fanoušků výtvarného umění točit alespoň občas i okolo Veletržního paláce?