Dvacet let s Chalupeckým
Před pár lety se zdálo, že zmizí ze scény, ale minulý týden se dožila dvaceti let. A nic neodráží vývoj na české výtvarné scéně lépe než Cena Jindřicha Chalupeckého. Svoboda přinesla spoustu kotrmelců, zdejší umělci často mluvili úplně jinou řečí než jejich publikum a v malém rybníce to mezi nimi občas pěkně vře. Nejmladší generaci se dnes ale daří věci, na něž kdysi nadějní starší kolegové museli zapomenout. A bude ještě líp.
Letos to vyhrajou Rusové, Chalupecký měl Rusy přece rád.“ „Magid, bude to Magid, ten je chytrej, to se porotě bude líbit.“ „Böhm s Frantou jsou tu podruhý za sebou, tipuju je.“ V kalném listopadovém večeru hučí sálem pražské galerie DOX vzrušené očekávání několika stovek lidí. Napětí stoupá, finále Ceny Jindřicha Chalupeckého právě vrcholí. Nálada sedmi výtvarníků, kteří tu letos mezi sebou soutěží, je o něco slavnostnější než obvykle: legendární teoretik, po kterém je soutěž pojmenovaná, má letos sté výročí narození. A jeho souputník z disentu a zakladatel soutěže Václav Havel si při té příležitosti našel čas, aby vítězům osobně poblahopřál.
Moderátor večera Michal Pěchouček ho zve k mikrofonu:
„Letošními laureáty Ceny Jindřicha Chalupeckého jsou…“
Je jasné, že osaměle tvořící teoretik Václav Magid to nebude.
„…Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov.“
Publikum spokojeně tleská, rozhodnutí poroty se líbí skoro každému. K Havlovi přicházejí nesmělí mladíci, o kterých bude v následujících letech na výtvarné scéně hodně slyšet. Tak jako o většině jejich předchůdců, kteří si cenu pro umělce do pětatřiceti let v uplynulých dvaceti letech odnesli.
Příliš banální
Artamonov s Klyuykovem ve výstavním finále vystavili obří dřevěné formy na odlévání ocelových součástek,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
