Bývalý předseda Senátu Přemysl Sobotka nemá pravdu, když říká, že čelné politické pozice v Česku teď obsazují komunisti. Ve vládě, vedení parlamentu a na dalších důležitých místech jich je méně než v minulosti. A nový předseda horní komory parlamentu Milan Štěch, kterého Sobotka myslel, je jiný příběh.
Vzestup Milana Štěcha do formálně druhé nejvyšší funkce ve státě by šlo označit za českou obdobu amerického snu, kdy člověk díky své píli, umu, štěstí a prostupnosti celé společnosti vystoupá z jejích nejspodnějších pater nahoru. V osmdesátých letech byl ještě zcela konformním nosičem vody Jakešova režimu: narozen na jihočeském venkově, vyučený strojník, pak nástavba s maturitou, dělník, mladý komunista, dílenský mistr, odborářský funkcionář. Manželka účetní, dcera účetní. Kariéra, která se mohla další desítky let sunout lineárně dál a dál v rámci vytyčeného koridoru, aniž by si sám Milan Štěch všiml něčeho nenormálního – ostatně jako u řady jiných dnešních politiků.
Pak ale přišla změna režimu, otevření šancí a Milan Štěch se stal jedním ze šťastlivců, kteří z minima dokázali díky svým schopnostem vytěžit maximum, jakkoli to šlo pěkně po stupínkách v rámci odborů, kam pronikavé společenské změny doléhaly v jisté přefiltrované podobě. Napřed byl Štěch odborářský metodik, pak funkcionář svazu KOVO, pak celé centrály. Ustavení Senátu a nabídka sociální demokracie mu otevřela cestu do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
