Nedávný případ rumunských dělníků, kteří za práci pro české firmy nedostali skoro žádný plat a byli vydáni napospas šikaně svých šéfů, opět ukázal, že novodobé otrokářství běží až příliš blízko od našich obýváků. Problémy chudých cizinců nikoho nijak zvlášť nezajímají: stěžují si jen výjimečně a úřady neumí proti agentům, kteří je drží v pasti, účinně zasáhnout. Křiklavý případ z Plzně ale vzbudil alespoň zájem neziskovek a odborů. Co se v českých firmách děje a kdy se podmínky tisíců vykořisťovaných dělníků zlepší?
Čekejte doma
Když Ukrajinci Volodymiru Kuzmenkovi koncem jara zavolal známý, který pracuje v Česku, zaradoval se. Měl pro něj totiž dobrou zprávu: seber se a přijeď za námi, práce je dost, platí dobře a všechno je naprosto legální. Kuzmenko Česko znal, rok tady pracoval, než ho v roce 2009 vyhnala krize. Rozjel se tedy opět hledat štěstí na Západ. Dnes se na sebe zlobí, že tak dokonale naletěl. Ukázalo se totiž, že známý lhal. Do Česka ho lákal jen proto, že za každého nového dělníka dávala pracovní agentura tisícikorunu. „Nezlobím se na něj, byl v tísni,“ říká Kuzmenko. „Zlobit se mohu jen sám na sebe.“
Ta sebekritika je trochu přehnaná. Ve Volodymirově příběhu totiž není jen jeden padouch. Práci mu mělo zajistit družstvo Almax Work. Podmínky byly jasné, Kuzmenko bude dostávat 90 korun na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
