Tygr na kolenou

Irsko se pokouší ubránit svoji nízkou korporátní daň ze zisku ve výši 12 procent, která leckomu „na kontinentu“ ležela v žaludku a byla kritizována jako dumpingová. Irští představitelé ještě ve čtvrtek v noci prohlašovali, že irská daň ze zisku není vůbec žádné téma k jednání, že jde o základ tamější hospodářské politiky a že bez ní bude Irsko závislejší na silnějších evropských státech. Tento odpor nemůže mít dlouhého trvání a Irové ho snad ani nemohou myslet vážně. Záchrana irských bank může stát až 110 miliard eur (ať už půjde o půjčku či garanci), a pokud chce někdo půjčit, je asi logické, že nemá žádný manévrovací prostor a nemůže si nic diktovat.

Až Irové celou půjčku vrátí (nebo až přestanou potřebovat zajištění), ať si pak zase klidně sníží korporátní daň třeba až na nulu.

• Zatímco o Řecku dnes většina Němců mluví tak, že by ho nejraději viděli z eurozóny co nejdřív pryč (naposledy třeba profesor H. W. Sinn před několika týdny v Praze), Irsku Němci nabízejí záchranu horem dolem a rádi zdůrazňují, že Irsku bude určitě pomoženo, že o Irsko se netřeba bát.

Zdůrazňují se obvykle dvě věci: relativní irská rozpočtová ukázněnost před vypuknutím krizí a irský přebytek běžného účtu platební bilance. Jinými slovy: rozdíl mezi Iry a Řeky je ten, že Irové přece jen něco produkují a vyvážejí a také například úmyslně nefalšují statistiky.

Zajímavé je však vědět, kdo irským bankám napůjčoval…