Společenství pana Spinelliho

Až půjdou Češi k příštím evropským volbám, možná se o jejich hlasy budou vedle našinců ucházet Ital Mario Monti, Němec Joschka Fischer, Belgičanka Isabelle Durantová a další. A stejně pestrou nabídku dostanou i Slováci, Dánové nebo Španělé. Zatímco teď si v evropském hlasování všichni vybírají z národní nabídky, zmínění politici to chtějí porušit a nabízet všem 380 milionům voličů v Unii stejné tváře. Vznikli teď, přidala se k nim známá jména a varování skeptiků nevnímají. Seznamte se se Spinelliho skupinou.

Máme sen

Zatím jich je něco přes sedmnáct set. Třicet tři zakladatelů včetně výše zmíněného bývalého německého ministra zahraničí Fischera nebo guru volného trhu Montiho, šestnáct set signatářů – lidí odevšad z Evropy, kteří podepsali prohlášení na internetu – a sedmdesát europoslanců. Z jejich okruhu nápad letos vzešel.

„Na půdě parlamentu existuje skupina federalistů, scházíme se zhruba jednou do měsíce a už nějakou dobu jsme hledali způsob, jak náš hlas víc dostat do středu evropské debaty,“ říká Koert Debeuf, mluvčí Spinelliho skupiny. Proto oslovili politiky, jejichž jména táhnou, oficiálně se ustavili začátkem podzimu a minulý týden naznačili, co od nich můžeme čekat.

Název nese jméno italského politika Altiera Spinelliho (1907–1986) a tím skupina vyjadřuje jasný názor na budoucnost Evropy. Spinelli začínal jako komunista-bojovník proti fašismu a později se stal jedním z prvních evropských federalistů. Podobně jako Winston Churchill prosazoval myšlenku, aby se Evropa přetvořila na Spojené státy evropské, které prý jediné mají šanci zabránit neustále se opakujícím konfliktům na kontinentě. Byť tento cíl zůstává dodnes jen teorií, Spinelli i tak Evropu změnil: právě on byl jedním z těch, kteří v 80. letech navrhli, aby se mezi státy tehdejšího Evropského společenství zrušily hranice.

Spinelliho následovníky spojuje pořád stejná vize – dožít se evropské verze USA. Mají ale méně štěstí: za hranicemi Unie už není nepřátelská říše, jejíž přítomnost politiky na Západě držela při sobě, evropské státy se nevezou na vlně ekonomického růstu, ale naopak zhusta řeší odvrat státního bankrotu, a všechno, co pochází od evropského stolu, se považuje za problém. Ať už provozní změny typu Lisabonské smlouvy nebo teď euro. Spinelliovci to přesto zkoušejí.

„To je jednoduché – protože federální Evropa je cestou ze současných problémů, ne jejich příčina,“ říká do telefonu energicky Guy Verhofstadt, bývalý belgický premiér, teď lídr liberálů v eurosněmu a jedna z čelných postav Spinelliho skupiny, a uvádí příklad. „Podívejte se na Japonsko: jeho zadlužení dosahuje 200 procent HDP, tedy téměř dvojnásobek řeckého, přesto na jeho měnu na rozdíl od eura neútočí finanční trhy. Proč? Protože ty stejné trhy vidí za Japonskem jednu vládu a jednu ekonomickou strategii, ne sedmadvacet, které jde lehce rozehrávat proti sobě.“

Mluvčí zmiňuje, že už v polovině příštího měsíce skupina představí vlastní nápad financování Unie. Tou právě teď zmítá spor o podobu rozpočtu na příští rok, protože jednotlivé vlády brání každé euro, které mají z národního rozpočtu odeslat do společné kasy. Spinelliovci navrhují, aby se stávající systém zrušil a Unie platila svoje plány z vlastního příjmu. „Daní z finančních transakcí bank na území členských států například. Přesná podoba ale teď není podstatná. Jde o filozofii za ní,“ říká mluvčí Debeuf a pokračuje. „Zavedením daně by se vytvořila spojka mezi lidmi a Unií. Ten vztah by byl přímý, srozumitelný a odpadly by každoroční hádky národních politiků, které zamořují prostředí Unie.“ Byť jde o krok směrem k federalizaci Unie, Debeuf to slovo nerad zmiňuje. „Spojení Evropa a federální na mnohé působí jako rudý hadr, přestože federální by znamenalo průhlednější, demokratičtější, zodpovědnější,“ dodává důvod.

Tento fakt není žádným objevením Ameriky. Pokusy dát Unii podobu federace tu jsou od jejího založení. Pokaždé ale přišel náraz na zeď národních politiků: oponovali zvláštní situací své země – platíme jinou měnou, jsme v transformaci, často jejich argumenty vypovídaly především o neochotě vzdát se části své moci nebo se odvolávali na populaci, která není na takový krok zralá. Spinelliho muži a ženy se proto rozhodli národní politiky vynechat. „Otestujeme připravenost Evropanů sami,“ říká Verhofstadt.

Příliš brzy

Skupina chce prostřednictvím svých členů přesvědčit stávající politické strany, aby do voleb do Evropského parlamentu v roce 2014 udělaly jednotné kandidátky. Fungovat by to mělo tak, že každá zastřešující evropská partaj typu Evropské lidové strany, jejímiž členy jsou i KDU-ČSL a TOP 09, sestaví jednu kandidátku se stovkami lidí, která se bude nabízet všem voličům v Unii. Češi by tak na volebním lístku našli kromě domácích jmen i cizí a stejně na tom budou i cizinci – britské labouristy by se na kandidátce evropských socialistů mohl snažit okouzlit zástupce českých sociálních demokratů.

Spinelliovci ještě nemají promyšleno, jak by se kandidátky sestavovaly, aby horní místa neobsadili jen zástupci velkých zemí, protože jsou nejlidnatější. Rozhodnutí, že se o takové kandidátky pokusí, tu však je. Pokud by to vyšlo, byl by to v dějinách Unie ojedinělý pokus. Dosud něco podobného podniklo jen celoevropské hnutí Libertas: jeho zakladatel, irský obchodník Declan Ganley měl pobočky zhruba v polovině členských států, kandidátky do eurovoleb ale tvořili výhradně místní politici.

Nápad skupiny nevyvolal větší rozruch, a pokud se dočkal reakce, tak většinou odmítavé. Verhofstadt a spol. byli označeni za naivní snílky, kteří se jen snaží zviditelnit v médiích. „Téměř bych vsadil krk, že jim to krachne. Neumím si představit, jak Britové hlasují pro nějakého Čecha nebo Češi pro Němce. Na to je příliš brzy,“ uvádí komentář, který převládá, šéf europoslanců za ODS Miroslav Ouzký.

Pavel Poc je jediným Čechem – soudě podle dosavadních signatářů pod prohlášením spinelliovců –, u kterého nápad naopak zarezonoval. Je členem federalistů v Evropském parlamentu, a proto souhlas s akcí Verhofstadta pro něj byla přirozená věc. „V dnešním globalizovaném světě, kdy několik finančních domů dokáže manipulovat ekonomikami států, je šance zejména menších států na svobodnou existenci jenom v rámci sjednocené Evropy,“ říká europoslanec za ČSSD, přičemž federální unie tomu podle něj nejlépe vyhovuje. „Samozřejmě si uvědomuji, že je to do jisté míry sen,“ dodává, „ovšem sny se někdy plní.“