Ruce pryč od maturity

Takže studenti se srocují a protestují proti státním maturitám. Bojí se, jakou pohromu na ně zase „ti nahoře“ nachystali, mají strach ze ztráty pohodlí a iracionálních hrozeb. U studentů je to omluvitelné. Rozum teprve získávají. Méně omluvitelné je to u pedagogů: jednak neumějí studentům jejich obavy rozptýlit, jednak podléhají obdobné hysterii. Ministerstvo jim diktuje maturity? Testy jsou špatné a ve zpracování je plno chyb? Ze škol se stanou nalejvárny přizpůsobené povaze testů a významné výchovné cíle půjdou stranou?

Testy se připravují deset let. Je to snad dostatečně dlouho k tomu, aby se s nimi mohl každý pedagog seznámit a uplatnit své názory na patřičných místech. Pokřik při jejich spuštění nevypovídá nic o kvalitě hodnocení a jeho potřebnosti, ale o patologické povaze českého školství. To se soustřeďuje na faktické znalosti a neučí lidi komunikovat a rozumět demokracii. Utvrzuje je v iluzi o existenci nějaké vyšší autority, která ručí za jejich prospěch. Učí je kutit na vlastním písečku s klapkami na očích a o své okolí se nestarat. Když se pak objeví nějaká změna, cítí se ohroženi a spustí povyk. Sotva zde škola může zjednat nápravu, když se takto chovají i pedagogové.

Argumentem není, že nějaká organizace je špatná. Žádná dobrá organizace totiž neexistuje! Argumentem je návrh na organizaci lepší. Prioritní potřebou je společný postup, za který je třeba se stavět. Očekávat, že právě moje názory se v něm široce zohlední, představuje…