Pomozte si sami

Je fakt, že nabídka pronájmu pracovního stolu s připojením na web na libovolnou dobu už dnes nikoho na kolena nesrazí. Model sdílení jedné společné kanceláře v rámci takzvaného coworkingu se už stačil čile ujmout i v České republice. V prostorném sále bývalé tiskárny na pražském Smíchově však jde ještě o něco navíc: svést dohromady zajímavé lidi z nejrůznějších oborů a nabídnout jim možnost tvůrčí konfrontace a především plodné diskuse.

Za pět měsíců existence využila smíchovského centra, pojmenovaného HUB Prague (v narážce na anglický termín pro „osu“ nebo „střed“), nejen řada začínajících podnikatelů a manažerů, ale svoje projekty tady prezentují třeba i neziskové organizace jako Člověk v tísni nebo autor slavných „mikropůjček pro chudé“ a nositel Nobelovy ceny za mír (2006) Mohamed Yunus. HUB totiž podporuje především aktivity, které se netýkají jen strohého vydělávání peněz.

Máma hledá mámu

„Jednoduše řečeno jde o pracovní prostor, který umožňuje podnikavým lidem se vzájemně potkat a nemusí jít jen o nějakou náhodu v koutku kavárny. Tady potkáte desítky podobně naladěných lidí ochotných se s vámi podělit o své zkušenosti a názory. Třeba autora zajímavých webových stránek či kvalitního fotografa, který vám pro začátek udělá přitažlivý katalog,“ říká jeden ze čtyř majitelů smíchovského coworkingového prostoru Zdeněk Rudolský. A jako jakási pobídka ke vzájemné komunikaci má sloužit strategie vybavení kanceláře: nejen několik prosklených salonků, terasa se zelení, stolky jen tak rozhozené v prostoru či vlastní skříňka na věci, ale také jedna jediná multifunkční kopírka a jeden samoobslužný kávovar. Prostě pokud máte nějaký nápad, máte větší šanci ho tady u kávy a v klidu prodiskutovat, a to s lidmi třeba z úplně jiných oborů. „Dá se tak získat cenná zpětná vazba,“ říká Rudolský.

U baru se tak volně potkávají manažeři z ekologických firem s dobrovolníky a sociálními pracovníky z neziskového sektoru. A díky takovým setkáním pak na Smíchově vznikají projekty jako třeba komunitní server Máma hledá mámu, který má díky vzájemnému hlídání dětí pomoci matkám více se osobně realizovat, či portál Bio.cz coby tržiště produktů citlivých k přírodě. Svoji židli s pracovním stolem si tady kdokoli může pronajmout třeba i jen na pět hodin týdně za tři stovky měsíčně, jako člen HUB máte pak možnost po celý měsíc přijít kdykoli za poplatek tří tisíc šesti set. A je to pak také hodně barevné: pořádají se tady nejen výstavy plakátů z listopadu 1989, jazykové kurzy pro cizince, ale také takzvané Barcampy – tedy přednášky či diskusní setkání na téma, jak „vytvářet zážitky“. „Máte také šanci získat celou řadu zajímavých kontaktů do celého světa,“ doplňuje nabídku Rudolský.

A zdá se, že to nejsou jen marketingové řeči: sál v bývalé tiskárně totiž funguje jako součást speciální celosvětové sítě, která pod značkou HUB působí ve čtyřiadvaceti městech po celém světě – od Amsterdamu po Johannesburg. Nápad, jak rozvíjet společensky prospěšné podnikání, vznikl ve Velké Británii zhruba před pěti lety, funguje především na bázi členství a v současnosti má tři tisíce členů, česká pobočka pak asi stovku. A jak už bylo řečeno, využívá ji nejen Mohamed Yunus, ale její inspirativní „společnost“ v rámci „otevřeného prostoru“ vyhledávají i takové giganty, jakým je třeba Microsoft, v českých podmínkách pak třeba ambasáda Spojených států či Seznam.cz. Jenže otcové zakladatelé české sekce (na licenci si půjčili půl milionu, půjčku umořují díky vlastní konzultantské firmě) nejsou žádní protřelí byznysmeni, ale své zkušenosti právě v duchu svých představ v rámci „společenské inovace“ získávali úplně někde jinde: Zdeněk Rudolský nejdříve jako manažer v jazzovém klubu Železná, později jako ředitel české pobočky Amnesty International. Tam se také potkal i se svými společníky. „Právě díky práci v neziskovkách jsem pochopil, že nejlepší je taková pomoc, která umožní, aby si lidé mohli pomoci sami. Mám proto dojem, že právě HUB je nejlepší odpovědí na otázku, co potřebují lidé, kteří mají skvělý nápad, ale nevědí, jak, s kým, kde a za co jej uvést v život,“ doplňuje jeho kolega Petr Vítek.