Jak se neutopit v utopiích
Kniha Patrika Ouředníka o dějinách výstředních nápadů
Po zkušenostech 20. století už člověk musí každou utopii vnímat s podezřením jako potenciální cestu k totalitě. Plány na nové a bezchybné společenské uspořádání se zdiskreditovaly, ale přesto platí, že nebýt utopických vizí, možná by se nikdy neprosadily myšlenky rovnosti pohlaví, ani ideje o vytvoření Evropské unie, vybudování mořských průplavů v Suezu a Panamě nebo tunelu pod kanálem La Manche a v našem slovníku by scházela slova jako feminismus, pornografie a troglodyt. Jak ukazuje kniha Patrika Ouředníka Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem, všechny tyto ideje se poprvé objevily v utopistických dílech. Jakkoli se to tedy může zdát bizarní, utopie je i přes své paradoxy jedním z ustavujících prvků judeokřesťanského myšlení počínaje Platonovými Zákony a konče třeba románem George Orwella – odrážejí se v nich dobové ideje, sny a halucinace lidí o světě, Bohu, dobré vládě a smyslu života. „Pouze fikce umožňuje dějinám pokračovat, pouze mýtus jim dodává smysl; společenství bez mýtů a iluzí je odsouzeno k zániku,“ píše Ouředník.
Šest pilířů
Slova v titulu Ouředníkovy knihy pocházejí z románu Utopie Thomase Morea, který dal celému žánru jméno, přestože jde o dílo ironické, které utopické myšlení paroduje: „Utopos to byl, kdo z neostrova učinil mě ostrovem./ Ze všech zemí prostých filosofie jediná já/ zosobňuji lidem obec vpravdě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu