Dopisy

MÁCHA IS NOT DEAD
RESPEKT 46/2010

V perexu k tématu o Máchovi máte uvedeno „Dvě stě let po básníkově smrti…“. 200 let uplynulo od jeho narození (1810), nikoli od smrti (1836)! Věřím, že to byla jen nepozornost či překlep, neumím si představit, že by to autor skutečně nevěděl. Mně na to v mých padesáti letech stačí znalosti ze základní školy, mírně doplněné na škole střední.

Pavel Mráz, Tábor

Za zmatení čtenářům se omlouváme, samozřejmě uplynulo 200 let od básníkova narození.

VONDRA S MATKOU ÚPLATKŮ
RESPEKT 45/2010

Jaroslav Spurný v poslední větě prvního odstavce píše: „Řečeno slovníkem bookmakerů, kurz na úspěch je sice zatím velmi nízký, ale v případě vítězství bude odměna vysoká.“ Pakliže je kurz na cokoli velmi nízký, je pravděpodobnost, že to tak dopadne, velmi vysoká, což autor zcela evidentně neměl na mysli. Takže věta by měla spíš znít: „Řečeno slovníkem bookmakerů, kurz na úspěch je sice zatím velmi vysoký, a v případě vítězství bude i odměna vysoká.“

P. Bláha, booker

PROČ ZRUŠIT MATURITY
RESPEKT 45/2010

Ředitel CERMAT P. Zelený v rozhovoru tvrdí, že přívlastek postupně rozvíjející je obsahem kurikula. Jak by asi odpověděl na otázku, ve kterém kurikulárním dokumentu ho najdeme? V katalogu požadavků ke státní maturitě se větných členů týká pouze požadavek „ovládá větněčlenský rozbor věty a rozbor souvětí“.

Vyplývá však z takového požadavku nutně znalost přívlastku postupně rozvíjejícího? Jak víme, že nestačí rozpoznat přívlastek? Právě v tom, že z katalogu požadavků není zřejmé, do jaké hloubky a ke kterým jednotlivostem mají znalosti studentů sahat, vidím jeden ze zásadních problémů státní maturity. A platí to nejen pro zkoušku z českého jazyka, ale např. i z biologie. V ukázkovém testu z biologie figuruje otázka na odborný název cytoplazmatické membrány u krásnoočka. Ponechme stranou, že tvůrci katalogu zjevně řadí krásnoočka mezi živočichy, ačkoli krásnoočka často mají chloroplasty. Z požadavků opět znalost dotazovaného pojmu nevyplývá – „charakterizovat na příkladech prvoky a jejich vlastnosti, které jim umožňují přežití v jednobuněčné formě života“ nebo „poznat charakteristické organely prvoků podle nákresu či fotografie a vysvětlit jejich funkce“ – obojí lze uspokojivě zvládnout i bez něj.

A pokud mají adepti maturity znát pelikulu, kde se pak s pojmy zastavit? Biologie jich skýtá stovky a tisíce. Některé z nich jsou základní a právě jen ty by se měly testovat. A zatímco u školních maturit se učitel řídí tím, co sám zdůraznil jako podstatné, u státní maturity se snadno může objevit pojem, který zmínil jen letmo nebo vůbec, protože ho považoval za okrajový, či dokonce zcela zbytný. CERMAT tak skrze státní maturitu učitelům diktuje, co jsou to ty důležité znalosti, aniž by se s nimi na tom shodl a své požadavky konkretizoval.

Tereza Chýlová, učitelka

HRDINOVÉ Z MOJŽÍŠOVY HORY
RESPEKT 44/2010

Díky autorovi a Respektu za věcný článek o této zvláštní kapitole arménské genocidy. V textu jsou zmíněna i jindy opomíjená fakta, kupř. ostudná úloha kurdské menšiny při rabování a krutostech spáchaných na arménských sousedech. Aktuálnější vsuvkou je pragmatický postoj některých zemí při bojkotu uznání oficiálního statusu této genocidy, vyplývající z jejich zájmů v Turecku. To si tak už téměř sto let diktuje podmínky, podle kterých bývá toto masové vyhlazení vlastního obyvatelstva odlišného etnika a náboženství upozaděno coby přehnané, spekulativní a dávno promlčené.

Nejsmutnější roli mezi těmito pragmatiky sehrává Izrael, který kvůli strategickým zájmům v Turecku využívá svůj lobbing nejen v americkém Kongresu k marginalizaci arménské genocidy a jejího uznání. Vzhledem k obdobně hrůzné historické zkušenosti bych čekala opačný postoj. Vždyť inspirace „konečného řešení“ v plynových komorách Osvětimi, Treblinky a dalších vycházela z přímé zkušenosti německé armády během tažení v Anatolii r. 1915. Na závěr nechápu komentář ministra zahraničí, který nabádá Turecko zbytečně nepopouzet s tím, že arménská komunita v Čechách je stejně malá. Hm, to je i ta židovská, to však nijak neoslabuje podporu české diplomacie v politice Izraele, se kterou mimo jiné souhlasím. Arméni po celém světě už téměř sto let žádají jediné – aby promyšlené a nesmírně kruté vyvraždění téměř 1,5 milionu mužů, žen a dětí bylo prohlášeno za platné a nezpochybnitelné. Stejně jako je tomu u šoa.

Mané D. Shakarian,
potomek přeživších z Gazi Aynteb