Český design sobě

Tyhle dlaždice jsme pokládaly samy, poprvé v životě jsem míchala maltu,“ ukazuje Veronika Loušová na vlastnoručně opravenou podlahu ve zrekonstruované kanceláři. Jednatřicetiletá designérka má ráda svůj obor a je ochotná pro něj leccos podstoupit. Nejen klást dlažky. Vybudovala server Czechdesign.cz, který navštíví 30–35 tisíc lidí měsíčně, protože tu mají jistotu čerstvých informací. A teď otevřela i malé informační a vzdělávací centrum na Novém Městě v Praze. Designéři tady najdou vzorníky materiálů, což jim umožní dobře zhmotnit své nápady, bude tady knihovna, jedna ze tří místností je určená pro výstavy a semináře.

Nic z toho nedělá Loušová sama, nejdříve jí pomáhal přítel, pak řada dalších spolupracovníků, nové centrum sponzorsky vybavily nejrůznější firmy a na brigádách, které svolávali přes Facebook, se tady vystřídalo padesát lidí.

A v tom je právě ta zásluha. Design je obor pro tvůrčí individuality, ovšem i tady je občas potřeba koordinovat úsilí a shromažďovat informace. Právě toho se v Czechdesignu ujaly dvě ženy. Jana Vinšová studuje teorii designu a vede některé projekty. „Vždycky mě bavilo něco organizovat. A štvalo mě, když jsem měla málo informací, když mi třeba utekla nějaká výstava jen proto, že jsem o ní nevěděla,“ vysvětluje Veronika Loušová. A tak za tím účelem zřídila neziskovou organizaci s vlastní kanceláří.

Z dvaceti na nulu

Ještě v roce 2007 se o informace a podporu designu staral stát. Design centrum ČR, které tím bylo pověřeno, dostávalo každý rok dvacet milionů z veřejných peněz na to, aby zlepšovalo design, a tedy i kvalitu a konkurenceschopnost českého průmyslu. Byla to organizace s dvacítkou zaměstnanců, s reprezentativními prostorami v centru Brna a Prahy, s kontakty do zahraničí. Každý rok také jimi svolaná odborná porota vybírala nejlepší český výrobek, což dávalo jistý přehled o tom, co se v továrnách a designových ateliérech právě děje. Instituce byla sice trochu cítit socialismem, chyběla jí efektivita i šarm a dlouho se mluvilo o tom, že potřebuje reformu. Přesto když ji v roce 2007 ministr průmyslu a obchodu Martin Říman úplně zrušil, dost lidí z oboru to pobouřilo.

Část agendy pak převzala agentura Czech Trade, která nabízí firmám semináře a poradenství při designových inovacích. Osvěty a kultivace oboru se, už bez státních peněz, ujaly tři nové organizace.

Byl to právě Czechdesign.cz Veroniky Loušové a Jany Vinšové. Pořádají přednášky, převzaly soutěž Mladý obal a teď také zřídily vzdělávací centrum. Trochu podobné aktivity má Design Cabinet CZ, který vede bývalá ředitelka pražské pobočky Designcentra, teoretička Lenka Žižková. Její kabinet pořádá workshopy a také soutěž studentského designu; její výsledky jsou zrovna teď k vidění na Václavském náměstí v Praze na výstavě Nový (z)boží. A třetí do počtu je soukromá agentura Profil Media. Ta pořádá už dvanáct let Designblok, což je každým rokem úspěšnější přehlídka designu, kterou si oblíbila nejširší veřejnost (letos na ni přišlo dvacet dva tisíc lidí).

Problematičtější je pokus Profil Medií vyhlašovat cosi jako nejlepší design roku. Pořádá na to cenu Czech Grand Design, vítěze ale vybírá Akademie designu ČR, což jsou lidé z oblasti umění nebo z médií, kteří dění na české designové scéně sledují jen zdálky. Národní cena garantovaná odbornou porotou a podobná tak těm, jaké se udělují třeba za divadlo nebo architekturu, to je věc, kterou by designéři chtěli zpátky. Stejně jako další vzdělávací akce pro sebe i směrem k veřejnosti a výrobcům. Jejich argumentem je, že málo inovací a špatný design i marketing v posledních patnácti dvaceti letech zdecimovaly český spotřební průmysl. Jenže od státu už na to nic nedostanou. Takže to zůstává jen na několika jedincích.

Rodinné hobby

Veronika Loušová začala pracovat tímto způsobem už v roce 2003. Chodila do třetího ročníku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, měla hotových pár studentských návrhů a chtěla je dát na web. „Jenže lepší by bylo, kdyby tam bylo věcí víc, aby tam lidi chodili,“ uvažovala tehdy. Její přítel Michal Aichinger je programátor, takže vytvořil internetové stránky a ty se začaly plnit portfolii začínajících designérů, a pak i články a zprávami o designu. Doplňovali je tam ještě s kamarády každý den, další příznivci je překládali do angličtiny a italštiny.

Od té doby Loušová dostudovala a zabývá se navrhováním pro lidi s handicapem: navrhla třeba kuchyni pro vozíčkáře a lidi zrakově postižené. A k tomu nadále píše články, pořádá přednášky (každou třetí středu v měsíci v holešovickém DOXu), organizuje soutěže a teď zařídila i informační středisko. „My jsme neměli s přítelem nějaké společné hobby, tak jsme si ho udělali z tohohle,“ vysvětluje. Když to dobře půjde, pomůže tento koníček i českému designu.