Planeta Opencard

Na výstavě Planeta Eden v pražském DOXu jsem si s pobavením prohlédl odvážné představy z druhé poloviny minulého století o tom, jak se dnes budeme přepravovat pomocí raket a dalších elegantních dopravních zařízení. Musím však s lítostí konstatovat, že ani já, badatel z Akademie věd, ještě dnes nelétám do práce vznášedlem, ale jsem odkázán na pražskou hromadnou dopravu. Příliš si však nestěžuji, koneckonců o kulturně-vlastivědných požitcích spojených s cestou tramvají číslo 20 z Barrandova do Dejvic jsem před časem napsal do tohoto časopisu oslavný článek.

Lépe řečeno, nestěžoval jsem si, dokud jsem nezjistil, že můj způsob přepravy v Praze je ohrožen. Abych mohl jako dlouholetý předplatitel městské dopravy dále cestovat, musel bych se připojit k projektu, kterému se dnes nejčastěji říká Openkrad. Nelíbí se mi, že v tomto předraženém projektu se uzavíraly smlouvy nevýhodné pro město a že se v něm za nejasných okolností utopily stovky milionů korun z veřejných peněz. Nesouhlasím také s ponižujícími podmínkami, na které bych musel kvůli získání červené plastové karty přistoupit, a odmítám se zavázat pravidelně sledovat webové stránky Opencard či povinně navštěvovat jejich kontaktní místo. Rozhodl jsem se proto, že za stávající situace si Opencard nepořídím. Místo toho se připravuji na dlouhou zákopovou válku a vytvářím si zásoby. Nakoupil jsem papírové kupony dopředu, jak jen to šlo, takže do jara jezdím postaru. Až mi kupony…