Mezi hlasem a zážitkem

Mám štěstí, můj hlas se lety možná trochu prohloubil, ale pořád zní velice mladě,“ konstatuje s potěšením sedmašedesátiletá průkopnice „rozšířené hlasové techniky“ Meredith Monk, která zákoutí svého vokálu zkoumá již déle než čtyřicet let. Nezbývá než dát jejímu tvrzení o mladosti za pravdu: pokud by jí totiž člověk měl hádat věk podle toho, jak zní v telefonu, tipnul by nanejvýš něco málo přes třicet. Kromě jiskřivé plnosti v hlase oslňuje i nadšením, s jakým vypráví o své eklektické tvorbě, jež zahrnuje skladby, symfonie, operu, divadelní kusy, choreografii i experimentální filmy.

Telefonát to nebyl náhodný: už počtvrté se totiž tato vokální žonglérka společně se svým Vocal Ensemble chystá vystoupit v pražské Arše.

Kouzlo okamžiku

Kromě koncertních návštěv ale ráda vzpomíná i na první cestu do Prahy v roce 1984, kdy se poohlížela po lokacích, kde by mohla natáčet svůj celovečerní film Book of Days. S velkým pobavením si vybavuje historku, kterak byla při té příležitosti svými českými přáteli ve Spojených státech požádána, aby do komunistické země dovezla několik divadelních časopisů. Když je kontaktní osobě předávala pod kavárenským stolem, připadala si prý jako špionka. „Divadelní časopisy? Komu by mohly ublížit!“ diví se stále a živě se zajímá, jak se Praha od její poslední návštěvy v roce 2005 změnila.

Jakmile se dozví, že na místě jídelny U Rozvařilů…