Golem ožil

Působí to jako shakespearovské drama v české verzi. Hrdina vyzvednutý kvůli své pověsti, talentu a neúplatné přísnosti do výšin coby kandidát na křeslo primátora Prahy je spolupracovníky zrazen a vystrkán od moci vzápětí poté, co jim svým jménem a programem přinesl úspěch. Je ale příběh pražského lídra ČSSD Jiřího Dienstbiera ml. (41) tou ukázkou zrady, jakou se zdá být?

Důvěryhodný muž

V červnu letošního roku panovala v sociální demokracii v Praze velmi špatná nálada. ČSSD v hlavním městě právě získala ve sněmovních volbách pouhých 15 procent hlasů, o osm méně než minule. S vidinou blížícího se boje o magistrát hlavního města bylo potřeba ten sešup nějak zastavit. Pražské vedení strany vyzvalo všechna sdružení, ať postrčí dopředu kandidáty na co nejsympatičtějšího lídra, a v té anketě padlo dvakrát jméno advokáta a zastupitele na vinohradské radnici Jiřího Dienstbiera. Nápad se šéfům líbil. Kromě zvučného jména (jeho otec je disident a někdejší ministr zahraničí v první polistopadové vládě), sugestivního projevu a nezkažené pověsti měl Dienstbier pro svou stranu ještě jednu nespornou výhodu: ve sněmovních volbách se ukázalo, že na něj občané reagují pozitivně a z devátého místa jej vykřížkovali o čtyři příčky výše. „Byl jsem strůjcem jeho zvolení za našeho lídra, protože jsem Jirku znal dlouho a věděl jsem, že je to důvěryhodný kandidát,“…