Být Quijotem ve své vsi

Tým, který se sešel při přípravě inscenace NoD Quijote, je zárukou, že diváci uvidí něco „tak trochu jiného“. Režisér Jan Nebeský a dramatik Egon Tobiáš patří ke stálicím na hvězdném nebi „podivného“ českého divadla a obdobné renomé mají i oba zúčastnění hudebníci – bubeník Pavel Fajt a kytarista Joe Karafiát. David Prachař je zase příkladem obojživelného herce, jenž s naprostou samozřejmostí pendluje mezi důstojnými portály zlaté kapličky a spartánsky vybaveným, zakouřeným alternativním hnízdem, jakým je nedaleký experimentální prostor Roxy/NoD. Inscenace NoD Quijote navíc přímo navazuje na Hamleta part II a Neúplný sen, dvojici titulů, s nimiž trio Nebeský-Prachař-Fajt sklidilo řadu ocenění i slušný divácký úspěch.

Cervantes i Reynek

Představení začíná velmi nenápadně. David Prachař začne skoro mimochodem vyprávět o tom, jak celá inscenace vznikala a jaký sen si v ní ten který účinkující splnil: třeba zahrát si na saxofon blues s opravdovými rockery nebo zkoušet pouze sedm dní. Sedí při tom u stolu v domácky venkovském oblečení, dere peří, do publika se téměř ani nepodívá. Povídání je to přátelsky ironické, Prachař zjevně přehání a diváci se výborně baví. Až do okamžiku, kdy herec stejně odlehčeným tónem prohlásí, že inscenace je věnována zemřelým otcům, vyjmenuje příslušných sedm jmen a dodá, že pokud má…