Zašlo se příliš daleko?

Kritici i příznivci se shodnou na jednom. Vztah Polska k Rusku se v posledních třech letech změnil. Otázkou zůstává jak.

Pro někoho tato proměna v podstatě odpovídá kapitulaci, dala by se vysvětlit pouze naivitou nebo cynismem a hraničí s velezradou. Kreml si podle kritiků s Polskem dělá, co si zamane; Polsko se věší na velké evropské země (Rusko, Francii a Německo) jako puberťák, který zoufale chce chodit s dospělými. Stručně řečeno, Polsko se podle nich stalo rusko-německým písečkem, kde záleží pouze na penězích a hlasy opozice jsou utlačovány – ne-li přímo vražděny.

E-maily v tomto duchu dostávám v podstatě každý den. Jako autor knihy Nová studená válka zřejmě lidem připadám vhodný k tomu, abych o tomto nebezpečném vývoji veřejně promluvil. Já bych to klidně udělal – kdyby se to podle mě dělo. Ale z úhlu pohledu člověka, který píše o dvaceti zemích mezi Baltským a Černým mořem a zároveň tráví čas ve Washingtonu a Bruselu, je současný obraz Polska jasný, nikoli černý.

Šachová partie

Hodnocení polské zahraniční politiky trpí kvůli rozbouřené domácí politické atmosféře, v níž se strana Právo a spravedlnost snaží delegitimizovat vládu (tvrzeními, že je vražedná a autoritářská) a vláda zase usiluje o delegitimizaci opozice (tvrzením, že přišla o rozum). Pro člověka sledujícího situaci zvenčí to může být matoucí. Polsko ještě…