Projekční plátno zavěšené na konci jeviště ve ztemnělém sále pražského divadla Ponec ožije šedohnědými chuchvalci světla. Vypadá to jako líně se převalující mlha. Čím víc se obraz zostřuje do podoby lidské tváře, vystupuje ze tmy i nehybná hromada hadrů na jinak prázdné scéně. Ožívá hudbou a zvolna se z ní klube postava. Když se vztyčí a hadry se promění v kostým tanečníka, z plátna už pozoruje diváky zvětšenina staré černobílé fotografie černošky. Současně se začne pomalu odhalovat i tvář aktéra na jevišti. Přes plátno přitom proletí sled dalších lidských portrétů. Zastaví se u blonďáka slovanských rysů a snědé ženy, kteří láskyplně pozorují kojence. V tom okamžiku poslední část důmyslného kostýmu odkryje i obličej mladého muže. Před svými rodiči na fotografii a tváří v tvář divákům stojí choreograf a tanečník Jiří Bartovanec.
Člen světově proslulého souboru německé choreografky Sashy Waltz se v sólovém představení nazvaném Aného právě vydává po stopách svých předků. Několikavrstevná pouť, v níž se skrze hudbu a kreace lidského těla prolínají odlišné kultury, osudová setkání a překvapivé zvraty životních situací, je svým způsobem i metaforickým příběhem cesty talentovaného umělce do světa špičkového moderního tance.
Zahlédnout sám sebe
„Identita z tátovy strany byla jednoduchá,“ říká druhý den po premiéře Aného rodák z Teplé u…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
