Dopisy

PLATIT, NEBO NEPLATIT?
RESPEKT 44/2010

Ministr Leoš Heger se rozhodl, že je nutné stanovit standardy a nadstandardy, tedy určit od stolu, co musí zdravotní pojišťovny proplácet a co si musí zaplatit pacient ze svého. Konečně! Ale takový centralistický, socialistický direktivismus, typický pro levicové myšlení, které si neváží přirozených vztahů a občanské svobody, je riskantní.

Určíme-li tyto standardy a nadstandardy zákonem, bude to velmi nebezpečně nepružné, neboť tyto parametry se budou muset velmi rychle měnit podle aktuálních ekonomických možností jednotlivých zdravotních pojišťoven. Proto jsem přesvědčen, že tyto standardy musí stanovovat jednotlivé zdravotní pojišťovny za prostého ekonomického dozoru státu. Navíc touto cestou se naše pojišťovny konečně dostanou do skutečné vzájemné konkurence, která je přirozeným zdrojem kvality, úspornosti a odpovědnosti.

Pozoruhodné je, jak zaznamenává autorka článku Hana Čápová, že lékaři většinou odmítají určovat, co musí zaplatit pojišťovny a co musí zaplatit pacienti. Pochopitelně. Moudrý lékař si uvědomuje, že je na jedné lodi se svým pacientem. Pacienti a lékaři se musí postavit proti tomu, že stát a politici nedokážou dostatečně ohlídat ztráty z peněz vybraných na naše zdraví, které údajně dosahují až padesáti miliard korun ročně – jak tvrdili někteří ekonomové, zdůvodňující tím nezbytnost provedení Julínkovy reformy.

MUDr. Bohumír Šimek

JAK LÉČIT A PŘEŽÍT
RESPEKT 44/2010

Ráda bych vyjádřila svůj názor na vámi uváděnou „nespravedlnost“ v placení zdravotního pojistného. Je pravda, že OSVČ platí v průměru nižší zdravotní, ale i sociální pojistné a také daně, ale na druhou misku vah je potřeba uvést, že živnostníci nejsou chráněni zákoníkem práce – nemají placenou dovolenou v délce 3–5 i více týdnů, nemají placené svátky (nevím přesně kolik, ale je to zhruba dalších 14 dnů navíc), nemají nárok na ošetřování člena rodiny, nemají žádnou výpovědní lhůtu atd.

Bylo by dobré si uvědomit, že živnostníci nejsou podnikatelé, kteří mají zákonitě vysoké příjmy, ale že většina živnostníků dosáhne na průměrný plat. Zvýšení pojištění zdravotního i sociálního by pro ně mohlo mít likvidační důsledky. Navíc vývoj na trhu práce způsobil, že některá zaměstnání jinak než formou OSVČ nelze vykonávat. Prosím tedy v tomto případě o větší objektivitu.

Milada Jislová

HRDINOVÉ Z MOJŽÍŠOVY HORY
RESPEKT 44/2010

Chtěl bych upozornit na omyl u popisky fotografie od Kathryn Cook v článku o arménské genocidě. Na straně 52 je fotografie, pod níž je napsáno, že Bitlis je jedna z arménských vesnic na úpatí Musa Dagh. To ale není pravda, protože scéna fotografie s dětmi pod stromem se odehrává ve městě Bitlis, což je okresní město asi 30 km od jezera Van, asi 500 km východně od Musa Dagh. (U stromu na fotografii jsem letos v létě snídal.) Scéna je zachycena u muslimské stavby z asi 15. století – Ihlasiye medrese, v pozadí jsou středověké hrobky „serafínů“ (muslimského rodu či šlechty – něco jako seldžukové). I v Bitlisu proběhlo určitě vyhnání Arménů, dnes tam žijí Kurdové.

Zdraví Richard Ott, student

LESY PATŘÍ PODNIKATELŮM
RESPEKT 43/2010

Zarazil mě rozhovor s analytikem Petrem Havlem. Vždy jsem se domníval, že analytik by měl předkládat jasné argumenty, podložené ověřitelnými údaji. Argumenty pana Havla mi připadají poněkud demagogické. Pokud mám například asi pět set čísel dokazujících, že Země je placatá, stačí to pro hloubkovou analýzu?

V této souvislosti by bylo zajímavé vědět, kým je vlastně pan Havel respektován. Působí to dojmem, že z analytika se stal zakuklený lobbista. Viz větu v rozhovoru: „Myslím, že nejvíce peněz by mělo zůstat majiteli, a tedy státu, a toto by měl být důvod pro ministerstvo k přehodnocení celé akce.“

Karel Novák, Praha

DOBROVOLNÍCI VĚDY
RESPEKT 43/2010

Je jistě užitečné kroužkovat ptáky, jen by mě zajímalo, kde je onen nadšenec hledá. Bydlíme v nejčistší části Ostravy-Poruby. Naproti našemu oknu je řada keřů. Před asi deseti a snad i více lety v nich večer spustili vrabci, ukládající se k spánku, takový koncert, že jsme neslyšeli večerní zprávy. Poté co zmizeli vrabci, přišly na řadu sýkorky, pak kosi. Nyní jsou k vidění v létě rackové, v zimě havrani a i těch kvapem ubývá. Ptáky jsme neobjevili během našich cest ani v čistém prostředí Jeseníků, na jižní Moravě v Lednici, v Břeclavi. Před lety se tam chocholouši promenádovali městem po chodníku. Problém tedy zřejmě nebude ve znečištěném prostředí našeho města.

Jan Bartoš, Alžírská