Pokrok v mezích možností

Současné „umělé mozky“ dovedou konverzovat s člověkem, mohou řídit auto, rezervují vám místo v restauraci. Pokrok ve vývoji robotů a umělé inteligence, o němž informujeme na stranách 64–67, je úctyhodný. Přesto se očekávání z poloviny minulého století, kdy se věda o myslících strojích začala rozvíjet, příliš nenaplňují: dosud neexistuje žádný inteligentní všestranný robot, který by nám uvařil večeři, vynesl koš se smetím a pohlídal děti, než se vrátíme z práce.

Dokonce ani ve vojenské oblasti nejde vývoj dopředu tak rychle, jak se dalo očekávat třeba v 90. letech, kdy začínala počítačová revoluce. Spojené státy zahájily v roce 2003 program, jehož cílem bylo integrovat vojenské roboty – bezpilotní letadla, mechanické průzkumníky, bojová vozidla bez lidské posádky – do jednoho systému, v němž by už nerozhodoval o každém jednotlivém výstřelu člověk, ale stroj. Ukázalo se však, že vytvořit něco takového je zatím technicky velmi obtížné a stálo by to příliš mnoho peněz. Projekt byl loni zrušen a nahradil jej méně ambiciózní program.

Zdá se, že výraznějšímu pokroku ve vývoji inteligentních strojů brání fundamentální důvody. Lidský mozek nelze snadno napodobit, je výsledkem evoluce trvající stovky milionů let. Ale příliš se nedaří splnit ani zdánlivě méně náročné cíle. Vývoj vázne i v takových oborech, jako je výzkum jaderné fúze, která od poloviny minulého století slibuje neomezené množství levné energie, zatím jsme se jej však…