Kovbojové potřebují do nebe nůž

Proč zahrada, a ne krematorium nebo kostel?

Můj otec dlouho umíral na Alzheimerovu chorobu a měla jsem čas to promyslet dopředu. Byl zapřisáhlý ateista, takže v kostele pohřeb nechtěl. A já jsem si po několika zkušenostech s pohřby v krematoriu řekla, že už tam v životě nepáchnu. Živá ani mrtvá. Považuji za maximálně esteticky i eticky nevkusné, jak se tam obřad vykonává. Takhle husákovsky nežijeme snad už v žádné jiné úrovni života.

V čem jsou krematoria nevkusná?

Třeba už tím, jak se pohřby střídají. Vycházíte a potřebujete si vydechnout, a proti vám už jdou další pozůstalí. Je to jako střídání na záchodě nebo v hodinovém hotelu. Nedivím se, že lidé mají tendenci obřady vůbec nedělat, než aby podstupovali tohle. Z dětství jsem ale měla hezké vzpomínky na tu druhou část pohřbů, kdy si lidé sednou a vzpomínají na člověka, který odešel, trochu se opijí, bývá to hezké a očistné. Tak jsem se rozhodla hledat nějakou podobnou náhradu. Váš článek mě zaujal informací, že si mohu pohřeb vymyslet, jak chci, nikdo mě nemůže do ničeho nutit.

Kde jste brala inspiraci?

Neměla jsem žádnou zkušenost, o kterou bych to mohla opřít, takže jsem lepila dohromady různé dojmy ze vzpomínek a hodně také ze zahraničních filmů a seriálů. Vytvářela jsem pro sebe nový model a nakonec mi vyšla představa…