Hrdinové z Mojžíšovy hory
Byla nejen první genocidou 20. století, ale dodnes zůstává i tou nejčastěji popíranou. Nátlak a výhrůžky Turecka dokázaly odvrátit pozornost světa od masového vraždění Arménů na dlouhá desetiletí. Prvním velkým hrdinou zapomenutého zločinu se tak stal rakousko-český spisovatel Franz Werfel, který o arménské genocidě jako první – a nadlouho i poslední – otevřeně psal. Od Werfelova narození letos uplynulo 120 let. Vydali jsme se na místo činu po stopách jeho hrdinů.
Když vystoupáte po cestě ze syrského Damašku do libanonského Bejrútu vyprahlou krajinou pohoří Antilibanonu, otevře se před vámi úrodné údolí Bikáa. Kromě toho, že je plné starobylých historických památek, desítek vesniček a drobných polí s olivovníky, je i místem, kde tepou moderní dějiny. Donedávna bylo údolí okupováno syrskou armádou a stále slouží jako bašta militantního hnutí Hizballáh.
Po překročení hranice cestovatele uvítá opuštěná budova na kraji městečka Andžar, která ještě nedávno sloužila jako velitelství syrské tajné policie. Město ale na první pohled zaujme něčím jiným než připomínkou aktuálního napětí na Blízkém východě. Neuvidíte tady typický orientální nepořádek, povalující se odpadky a opadané fasády domů jako v okolních vesnicích, všechno je upravené a čisté, květiny lemují hlavní ulice. Středem výstavního města prochází hlavní ulice zakončená v nejvyšším bodě impozantním bělostným chrámem svatého Pavla. Křesťanský svatostánek působí starobylým dojmem, ačkoli pochází z roku 1960.
Po vstupu hlavní branou upoutá velká dominantní freska, s jejímž výkladem by měl problém i zkušený religionista. Nezpodobňuje totiž ukřižování, poslední večeři ani výstup na Golgotu. Na nástěnné malbě se moderní válečné lodě obklopené záchrannými čluny pohupují na hladině zálivu a nad nimi se v modrém oparu tyčí vysoká hora. V Bibli takový výjev nenajdete, přesto si freska ústřední místo v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu