Evoluce robotů

Loni v červenci se vozítko Opportunity, zkoumající planetu Mars, zvolna sunulo nudnou pouští planiny Meridiani. Na cestě ke vzdálenému kráteru minulo balvan nepravidelného tvaru. Ačkoli ostře kontrastoval s okolní fádní pustinou, autonomně se pohybující robot nepokládal za nutné u něj zastavit. Sice jej vyfotografoval, ujel však dalších 200 metrů, než mohly být snímky odvysílány na Zemi.

Rozčarovaní pracovníci NASA okamžitě zadali povel k návratu, trvalo ale tři dny, než se rover dovlekl zpět. Osamělý kámen byl meteorit, tedy objekt, který za prozkoumání rozhodně stál, bludné balvany na povrchu jiné planety nenacházíme každý den. V roce 2004, kdy na Marsu přistál, přitom vozítko Opportunity spolu se svým dvojčetem Spirit patřilo k nejinteligentnějším kosmickým automatům. Od té doby došlo k pokroku, přesto hranice možností současných robotů pořád leží dost daleko od míst, kde si ji před několika desetiletími představovali vědci i autoři sci-fi.

Robot bez depresí

V 60. letech vládl ve vývoji umělé inteligence optimismus. Zdálo se, že cesta k „umělému mozku“ srovnatelnému s lidským nebude zase tak složitá. Postačí vsadit na rychle se rozvíjející elektroniku a vytvořit pro ni vhodné programy, založené na formální logice a dalších známých oblastech matematiky. Vznikne tak robot, který jako by na svět vykročil z povídek Isaaka Asimova.

Zpočátku byl pokrok skutečně…