Co po Vesecké

Je to vlastně pozoruhodný úspěch: hlavní představitelé „justiční mafie“ – místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera a nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká – odcházejí s ostudou ze svých postů. Takže trvalo pouhé tři roky, než zaplatili za svoji ochotu křivit zdejší spravedlnost a manipulovat případy, které se nějak dotýkaly mocných. Zvláště pád Renaty Vesecké je v tomto smyslu nadějný. Po letech se jím otevírá možnost léčby „nemocného muže“ mezi českými demokratickými institucemi – zdejšího státního zastupitelství. Dostat tento úřad z područí intrikářských manýrů, lokajství a alibismu si ovšem vyžádá opravdu řádné zemětřesení.

Personální průvan

Ve vzletných pojmech právnických skript je státní zástupce popsán jako garant veřejného zájmu v souboji se zločinem, jako zástupce úřadu vybaveného pravomocí určit, kdy se stal trestný čin. Veřejností ale tak vnímán není. V optice současné reality je státní zástupce obecně považován za zbabělce a kariéristu, který neváhá jít na ruku politickým vládcům a stíhá zločin, jen když se mu to hodí. Ztělesněním té negativnější definice se stala právě Vesecká a optimisté si její pád spojují s obrodou celé profese.

Nástupce Vesecké Pavel Zeman se zatím nijak oficiálně nevyjadřuje k tomu, kam chce svěřený úřad směrovat. Neoficiální vyjádření jeho kolegů naznačují, že v…