Vymítání ďábla

S ministrem si sjednává schůzku organizace, jejíž zástupci přicházejí vyzbrojeni náboženskými symboly, někteří z nich se drží za ruce, aby si dodali morální podpory. Přišli na ministerstvo, aby podle slov jednoho z nich zabránili plošné výuce perverzních sexuálních praktik a aby chránili tradiční rodinné hodnoty. Tak trochu vymítání ďábla. Bojují proti sexuální výchově na školách, která podle nich patří výhradně rodině.

Setkání se účastní i jejich oponenti. Na úvod se všichni zúčastnění mají představit a sdělit, kolik mají dětí. Je to už v praxi realizovaná představa premiérova poradce pro lidská práva, že volební právo patří jen těm (ženám), které mají alespoň dvě děti? Avšak ani fakt, že i zastánci sexuální výchovy děti mají, jim nepomůže k tomu, aby mohli své stanovisko komplexně prezentovat tak jako protistrana. Schůzka podle ministrových slov nemá být konfrontační, a proto se prezentuje pouze jedna strana. Ministr argumenty katolických organizací vyslechne, pochválí je za aktivní přístup k výchově dětí a slíbí, že odstraní z webu ministerstva školství materiály, které se jim zdají závadné. Myslíte, že se výše popsané odehrálo třeba v Polsku? Nikoli, jsme v údajně nejateističtější zemi světa, v Česku.

Podobných historek jsem slýchala od polských a slovenských kolegyň spoustu. Nestačila jsem nad nimi kroutit hlavou a užívala si pocit, že pro tentokrát patřím do společnosti, která je alespoň v tomto ohledu relativně…