Navzdory tomu, co hlásá do novin, Michel Houellebecq asi psát nepřestane. V září vydaný román La Carte et le Territoire (Mapa a území) zřejmě nebude jeho poslední knihou prostě proto, že má z psaní rozkoš. Po vzoru Balzaka vstává v jednu hodinu v noci a za pomoci nesčetných hrnků kávy píše, dokud nepadne únavou. Houellebecq je autor, ve kterém zápasí poezie s prózou, rád druhé uráží („musím přiznat, že mne to uspokojuje“) a sám sebe řadí k vymírajícímu druhu romantiků, protože upřímně věří v lidského ducha, lásku a štěstí.
Spisovateli je letos dvaapadesát let a po druhém rozvodu žije sám na irském venkově. V rozhovoru pro podzimní číslo The Paris Review popisuje svůj současný stav jako útlum: „Pravdou je, že když jdu do postele a nic nedělám, ani mi to nevadí. Jsem docela spokojený. Depresí bych to nenazýval.“
Houellebecq se mediálně proslavil hlavně díky psaní o sexu. V jeho předchozích románech byl středem všeho: problematickou cestou ke štěstí, k transcendenci, neustálým bojem a bolestí. Zato v poslední knize úplně chybí! Ať je to autentický výraz autorovy melancholické rezignace, anebo reklamní tah, vyšlo to skvěle. Na Houellebecqa bez sexu je zvědavý opravdu každý. Navíc možná správně vycítil, že v posledním románu Možnosti ostrova už začínal nudit. V popisu sexu, stejně jako v aktu samém, po vyčerpání jistého počtu variací už prostě není kam…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
